Web zprávy

Benzin už nám nevoní, hlásí čeští fanoušci elektromobility

Na bílou karoserii vozu Tesla Model X začínají dopadat dešťové kapky, a tak Daniel Škarda rychle zmáčkne tlačítko zavírání zadních dveří, které kvůli focení při rozhovoru nechal otevřené. Pětimetrový rodinný vůz s cenou od 2,5 milionu korun patří od roku 2015 do nabídky americké automobilky Tesla, jejíž pokrok na poli bateriových aut odstartoval jejich novodobý rozmach.

V Norsku tvoří auta do zásuvky nadpoloviční většinu všech prodaných vozů

Padesátiletý architekt z Prahy si jej pořídil teprve před rokem po řadě předchozích benzinových a naftových aut. A už teď prohlašuje, že nic jiného než vozidlo do zásuvky si napříště nekoupí. „Ale to vám řekne každý po týdnu jezdění v elektrickém autě,“ tvrdí.

Zadní pár dveří, které se efektně vyklápějí nahoru a přezdívá se jim sokolí či racčí křídla, se při zavírání nejprve zastaví v nižší poloze, což redakční fotograf ironicky okomentuje: „Došla baterka.“

Tesla X Daniela Škardy budí pozornost už při otevření dveří.

Foto: Petr Horník, Právo

Daniela Škardu poznámka pobaví, tak si taky přisadím: „A nebojíte se s tím jezdit v dešti, když je to na elektřinu?“ Podobných vtipů slyšel už celou řadu a svůj „nejoblíbenější“ ani neumí vybrat. „Že v tom není motor, že to nejede…“ dává k dobru.

Ostatní motoristé si z majitelů elektromobilů střílejí rádi. Podle nich řídí auta, která ani pořádnými auty nejsou, spíš takovými chytrými telefony na kolech. Navíc podle jejich mínění podlehli pochybnému ekologickému proudu, který z konvenčních aut dělá hlavní znečišťovatele planety a z elektromobilů naopak její spásu.

Sejdeme se u zásuvky

Zpráva Evropského parlamentu z roku 2019 uvádí, že doprava vytváří téměř 30 procent emisí skleníkových plynů v rámci EU. Statistika Evropské agentury pro životní prostředí dále rozvádí, že 72 procent škodlivin z dopravy připadá na silniční transport, přibližně třinácti procenty přispívají jak letectví, tak vodní doprava.

Auta se spalovacími motory jsou sice stále úspornější, avšak rychle jich přibývá. Na začátku tohoto století bylo v Česku registrováno 3,5 milionu osobních aut, loni už skoro šest milionů.

Evropané kvůli změně klimatu jen těžko začnou hromadně chodit pěšky, do vlaků se taky všichni nevejdou, takže na ráně se ocitla jejich soukromá přibližovadla. Evropský parlament loni v březnu odhlasoval dosud nejrazantnější cíle snížení emisí, jimž musí každý výrobce pod hrozbou pokut vyhovět.

Prakticky všichni tak kromě stávajících vozů musejí nabídnout buď hybridy (auta kombinující dva druhy pohonu, nejčastěji spalovací ústrojí s pomocným elektromotorem), nebo čistě elektrické vozy. Jejich stoupající prodeje v Evropě tedy nepramení ani tak z předností těchto pohonů, jako spíše z nařízení shora.

Vnitřek je jako pojízdná kancelář. Většina funkcí se nastavuje na tabletu.

Foto: Petr Horník, Právo

Například v Norsku, které v rámci Evropy nese prapor elektromobility, tvoří auta do zásuvky nadpoloviční většinu všech prodaných vozů. Jsou však silně zvýhodňována dotacemi a různými úlevami. Skandinávský stát přitom zbohatl především na vývozu ropy a zemního plynu, tedy neobnovitelných zdrojů energie, jejichž spalováním se rády „špiní“ jiné země.

Optimistickou elektrickou budoucnost proklamuje i tuzemská Škoda, která 1. září slavnostně představila model Enyaq, svůj vůbec první vůz vyvinutý čistě jako elektromobil.

České pokusy

Jaromíru Vegrovi udělala nová škodovka radost. „Dá se domýšlet, že to je automobil, který snad i může směle konkurovat Tesle Y,“ srovnává ji s rozměrově podobnou novinkou americké značky.

S 69letým předsedou Asociace pro elektromobilitu ČR jsem se potkal v rámci letošní pražské Autoshow, kde uspořádal sraz majitelů elektroaut. Přijel svou zánovní Teslou S, ale šokoval mě sdělením, že vozidel do zásuvky vlastní třicet a jezdí s nimi už pětatřicet let.

Chceme tím přírodě něco vrátit, protože když ji zničíme, v čem budou naše děti a vnoučata žít?

Aleš Dokoupil

„V 90. letech jsem jich dovezl několik desítek ze zahraničí, nejčastěji ze Švýcarska a z Belgie. Jednalo se většinou o vozidla koncernu PSA – Citroën Saxo a Peugeot 106. Většinu jsem prodal, téměř všechny dodnes jezdí, asi polovina ještě na původní baterie.“

Jeho zájem o elektrická auta je však ještě delší. V 80. letech zkonstruoval závodní elektrický monopost, s nímž se zúčastnil mezinárodního závodu ve Švýcarsku. „Jako exot z Východu, kterému odpustili startovné, jsem tam zvítězil,“ říká bývalý učitel fyziky.

Od jednoho obchodníka pak přivezl objednávku na tisíc „odstrojených“ favoritů, které by ve Švýcarsku osadili elektromotorem. Ačkoli z dodávky nakonec sešlo, plzeňská Škodovka se nápadu chopila, pod kapotu vložila elektrické ústrojí vlastní produkce, čímž vznikla Škoda Eltra.

Mobilní aplikace umožňuje testu i nastartovat a pochopitelně hlídá kapacitu baterie.

Foto: Petr Horník, Právo

Zdroje se však rozcházejí v tom, kolik kusů nakonec vzniklo a kolik se jich dochovalo. „Zpočátku byly použity olověné akumulátory – a olovo je těžké. Výkon byl asi třicet kilowattů, dojezd do sta kilometrů,“ udává Jaromír Vegr tehdejší skromné parametry. Na konstrukci se již nepodílel, postavil však vlastní elektromobil na bázi zkráceného favoritu pod názvem Shortcut.

S elektřinou si „hrály“ i velké značky, ovšem teprve nováček, americká Tesla v čele s Elonem Muskem vsadila čistě na elektrickou kartu a postavila konkurenceschopné vozy s dostatečně kapacitními bateriemi.

Jaromír Vegr je přesvědčený, že bez biče v podobě emisních norem by ostatní automobilky dál piplaly své spalovací motory. „Nebýt limitů, nebyla by kauza Dieselgate (skandál s falšováním měření emisí automobilkou Volkswagen) ani elektromobily,“ tvrdí.

Majitelé na sebe blikají

V Česku je nástup elektromobilů pozvolný. Za prvních osm měsíců letošního roku se u nás podle údajů Svazu dovozců automobilů prodalo 131 410 nových osobních vozů. Bylo mezi nimi i 1477 elektroaut (hybridy se mezi ně nepočítají), jak uvádí server elektrickevozy.cz. Zároveň se dovezlo skoro 100 000 ojetých vozů, mezi nimiž bychom „elektriku“ našli stěží, neboť průměrné stáří těchto ojetin činí skoro jedenáct let.

Majitelé elektroaut v Česku nemusejí kupovat dálniční známku a mohou v Praze parkovat zdarma v modrých zónách pro rezidenty, což jsou zatím jediná zvýhodnění proti „spalovákům“. Podle Jaromíra Vegra dotace obecně křiví trh, ale domnívá se: „Pokud jsou zvýhodněna auta na CNG (stlačený zemní plyn), což nechápu, protože emise mají srovnatelné s ostatními palivy, měla by být podpořena i elektromobilita.“

Nebýt emisních limitů, nebyla by kauza Dieselgate ani elektromobily.

Jaromír Vegr

Tesla otevřela své české zastoupení teprve na sklonku loňského roku, takže dosavadní tuzemští zájemci si pro vůz této značky jezdili do zahraničí. Ačkoli třeba v Praze už není žádná vzácnost americké elektroauto potkat, zatím jich je tak málo, že se jejich řidiči na silnicích zdraví blikáním nebo zvednutou rukou, jak jsem se přesvědčil při projížďce s Danielem Škardou a jeho Teslou X.

Řidič i cestující si v elektromobilu rychle zvyknou na ticho v kabině a na oslnivé zrychlení, neboť motory poskytují plný výkon při každém sešlápnutí plynového (nebo vlastně proudového) pedálu. „Zrychlení stejně jako účinné brzdění už v momentě sundání nohy z plynu má vliv i na bezpečnost. V provozu nikdy nejste brzdou a rychle vyřešíte krizové situace,“ pochvaluje si Daniel Škarda jednu z předností svého vozu.

Stihnout dojet k zásuvce

Jak architekt přiznává, z nevědomosti si společně s autem pořídil všechny možné kabely a redukce, aby mohl svůj vůz v nouzi dobít kdekoli, protože se děsil představy, že mu na cestě dojde šťáva. To je zároveň jedna z nejčastějších výtek odpůrců elektromobilů, kteří poukazují na chabou infrastrukturu dobíjecích stanic a zlomyslně se těší, jak budou na dálnicích míjet odstavená auta, která to k zásuvce nestihla.

Daniel Škarda však upozorňuje, že dobít elektromobil lze z jakékoli zásuvky, byť z té klasické na 230 V to může trvat celou noc nebo pracovní dobu, kdy bude auto stát v podzemní garáži. Jeho vůz navíc dojezd sám neustále hlídá a v případě potřeby naviguje řidiče k nejbližšímu dobíjecímu bodu. K tomu slouží i různé mobilní aplikace, s jejichž pomocí lze plánovat delší cesty podle možností dobíjení.

Na lince v německém Cvikově se dříve montovaly trabanty.

Foto: ČTK/dpa

Teď odtamtud vyjíždějí nejnovější elektromobily ID.3 od Volkswagenu

Foto: Profimedia.cz

Digitalizace jde mimochodem s elektřinou ruku v ruce. V Tesle slouží k ovládání skoro všeho obří tablet na palubní desce, takže pokud si chce začátečník nastavit k obrazu svému nejen klimatizaci, ale třeba i podvozek, reakce volantu či stupeň rekuperace, nějakou dobu se v něm bude muset „hrabat“.

„Vždycky jsem byl se svými auty se spalovacími motory spokojený. Měl jsem auta výkonná i pohodlná a neměl jsem pocit, že bych v něčem strádal,“ ohlíží se Daniel Škarda zpět. Elektromobil si nepořídil z náhlého vzplanutí, ale coby architekt především z profesních důvodů.

„Chtěl jsem zjistit, jak fungují a jak na základě toho dimenzovat v dnešní době už tak dost složité domy, aby se v nich dala elektrická auta nabíjet. Zda je to nějaká hrozba pro přenosovou soustavu, elektrárny, zda je to slepá ulička, nebo ne.“

Patrně si všechna pro a proti vyhodnotil kladně, protože říká: „Z mého pohledu je to obrovský skok dopředu. Jako přechod od pevného telefonu v kanceláři k chytrému mobilu s internetem.“

Věří, že elektroauta díky jednodušší výrobě časem zlevní i pod úroveň konvenčních vozů. A od přechodu na elektřinu včetně lokálních zdrojů v domácnostech si slibuje i nezávislost na ropných velmocech.

Půjčte si mé auto

Tvrzení, že po týdnu soužití s elektromobilem už jiné auto nechcete, dokazuje třiatřicetiletý Martin Petráš. Profesionální kameraman a fotograf má vlastní produkční společnost a kromě ní jeden zdánlivě nesouvisející vedlejšák. Nabízí k pronájmu svůj vůz a sebe jako řidiče, případně spolujezdce, a to na přibližně čtyřicetiminutovou jízdu. První varianta vás bude stát 2500 Kč, druhá o tisícovku víc.

Jednou jistě přijde doba, kdy bude na silnicích tolik elektroaut, že už se za nimi nikdo ani neohlédne, ale teď za jízdu v nich lidé zjevně i rádi zaplatí.

Po týdnu soužití s elektromobilem už jiné auto nechcete.

Martin Petráš

„Ve svém povolání si nevydělám takové peníze, abych tohle auto mohl financovat,“ netají Martin Petráš. „Tak jsem to udělal opačně. Jsem filmař a marketér, umím tohle auto propagovat a díky tomu si na sebe samo vydělává peníze,“ vykládá u svého automobilu označeného nápisem nejrychlejsitesla.cz.

Ano, tento model americké značky, který si s přítelkyní pořídil, je skutečně nejrychlejší. Model S Performance zrychlí z nuly na sto za 2,5 vteřiny, dává výkon 800 koní a vyvine rychlost až 260 km/h. A taky něco stojí – nejméně tři miliony korun. Ale jak Martin Petráš vysvětluje, když se zamilujete…

„Kvůli své práci najezdím kolem osmi tisíc kilometrů měsíčně, tak jsem si nejdřív potřeboval ověřit, že s takovým autem dokážu existovat, jelikož bydlíme v paneláku a nemám možnost dobíjet doma. Nejenže se ukázalo, že to problém není, ale po týdnu, kdy jsem ho měl půjčené, jsem věděl, že není cesty zpět.“

Nejdřív touha, pak podnikatelský záměr. Eva Tůmová a Martin Petráš vydělávají na půjčování svého elektromobilu.

Foto: Petr Horník, Právo

Jak dodává, zbývalo vymyslet, jak to udělat, aby se drahý vůz stal i prostředkem podnikání. A tak koupili tu nejvýkonnější teslu, o níž tušili, že by mohla motoristické fajnšmekry přilákat. „O zájemce se dobře postaráme, dostane záznam svojí jízdy, vytištěnou fotku, nabídneme mu pití. Máme vytipovaná místa, kde se dá hezky projet a kde není velký provoz. Nejméně půlhodinu se mnou určitě stráví.“

Půjčit si auto bez jeho majitele ale není možné. „Nemáme odvahu riskovat, že by se už nevrátilo. My ho máme s přítelkyní rádi i fyzicky, je to náš miláček.“

Vrátit něco přírodě

Manželé Dokoupilovi z Českého Brodu přijeli na sraz elektroaut svým světle modrým Fiatem 500e. Tím modelem, o němž již zesnulý šéf italské značky Sergio Marchionne před lety prohlásil, ať ho lidé nekupují, protože na něm prodělává.

Komentoval tím fakt, že se prodával v amerických státech, které tlačily výrobce do nízkoemisních vozů, jenže aby byl vůbec prodejný, nabízel ho Fiat za podnákladovou cenu.

Právě z USA pochází čtyři roky starý kousek, který si Dokoupilovi letos v lednu pořídili. „Měl najeto patnáct tisíc kilometrů, za půl roku jsme přidali asi dvanáct tisíc. Manželka s ním jezdí do práce do Prahy, denně tak sedmdesát až osmdesát kilometrů udělá,“ říká čtyřicetiletý Aleš Dokoupil a dodává, že dobíjejí doma z běžné zásuvky, tedy pomaleji, ale stačí jim to.

Od svého „spalovacího“ brášky se fiátek navenek liší v detailech, takže na silnici nebudí pozornost. „Ale když se odpíchnu na křižovatce, tak jsou všichni za mnou,“ směje se Hana Dokoupilová. „Vyhovuje mi skvěle. Naučila jsem se s ním jezdit, do té doby jsem totiž neřídila,“ říká s poznámkou, že o autech doma rozhoduje manžel, byť ekologie je blízká oběma.

Aleš Dokoupil vlastní několik aut, ale všechna dosud jezdila na benzin nebo naftu. „Chtěli jsme k nim něco ekologičtějšího, alespoň na to dojíždění. Chceme tím přírodě něco vrátit, protože když si ji zničíme, v čem budou naše děti a vnoučata žít?“ ptá se.

Není ale logické jezdit co nejméně jakýmkoli autem, protože i elektřina se musí někde vyrobit? „Samozřejmě, nejekologičtější jsou vaše nohy nebo kolo. S rostoucími nároky na dopravu do práce ale musíte nějaké mechanické prostředky využívat,“ říká Aleš Dokoupil a domnívá se, že v době koronaviru je jízda v autě i bezpečnější než veřejná doprava. Dalšího „spalováka“ už každopádně nechce a uvažuje také o fotovoltaice na dům, aby byl co nejvíce soběstačný.

Nejnovější elektrický Fiat 500 mimochodem stojí nejméně 900 000 korun, což je u elektromobilů spíše nižší cena. S jejich rozšířením to tedy bude nejspíš podobné jako se zákazem klasických žárovek, jejž také nařídil Brusel. Ekologové si je pořídí hned, ostatní se předzásobí starými typy a vyčkají, až „úsporky“ klesnou na přijatelnou cenu…

Také přečtěte

Poklad v Hradišti: podzemí ukrývalo vzácné artefakty z dob třicetileté války

Stalo se tak při záchranném průzkumu v místech, kde stávala někdejší sodovkárna, v lokalitě mezi ulicí Hradební, …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *