Web zprávy

Bezdomovci a koronavirus: Překvapivé příběhy lidí

Jan František Krupa, národní ředitel sociálních služeb Armády spásy, považuje stany pro lidi bez domova, i s ohledem na blížící se zimu, jako nevhodné řešení: „Na jednání na ministerstvu práce a sociálních věcí, které iniciovala Armáda spásy, jelikož nedostatek karanténních budov vnímáme jako velmi palčivý problém, bohužel nepadlo finální řešení tohoto problému. Velmi se obávám toho, že v případě výskytu nemocných mezi lidmi bez domova sáhnou města k „nouzovému řešení“ formou stanů. Možná i s argumentem, že takové „ubytování“ lidem z ulice bude vyhovovat. Opravdu ale chceme nemocné lidi v 21. století uprostřed Evropské unie umisťovat do stanů?

Zaměstnankyně neziskovky: Stan patří na výlet, není to náhrada ubytování

Armáda spásy provozovala na jaře pro své klienty dva hostely, kde během první vlny našli lidé útočiště. „U všech, kteří byli ubytovaní v našich hostelech, byla společná jedna věc. Potřeba důstojného bydlení, nikoli jen přístřeší. Všichni, kdo v hostelu bydleli, přišli o zásadní část svého života. Ať to byla ztráta bydlení, zaměstnání, rodiny, partnera aj. Bylo zapotřebí jim dát pocit, že jsou zase doma a mají se kam vracet, což stan rozhodně nezajistí. Stan patří na výlet na Šumavu, nedá se považovat za náhradu ubytování,“ hodnotí Nikol Hladíková, zaměstnankyně Armády spásy, která v jednom z hostelů pracovala.

Slíbil, že se zastaví. Už se neukázal

Na hostelu byl ubytovaný např. 77letý bezdětný pan H. který ovdověl a zůstal mu minimální starobní důchod. Pan H. pracoval v dolech, komunistický režim k němu také nebyl přívětivý. Přišel o ubytovnu a nárazovou brigádu, skončil bez prostředků na ulici.

Konec Přestupní stanice? Bezdomovci, matky samoživitelky a lidé v nouzi zde nacházejí žádanou pomoc

„I přes nepřízeň osudu nebyl den, kdy by nás pan H. nepotěšil úsměvem a dobrým slovem. Vracel se z brigády často unavený, ale pravidelně nám nosil něco pro potěšení. Někdy to byl košík jahod, jindy chlebíčky z místního řeznictví. Vždy jsme mu moc děkovali, ale zároveň jsme mu říkali, ať šetří. On vždy jen odpovídal, že je to maličkost, za to všechno co pro něj a pro ostatní na hostelu děláme,“ přiblížila ředitelka Centra sociálních služeb Bohuslava Bureše, Jitka Modlitbová, jeden z osudů a pokračuje: „Často nám vyprávěl, že by si rád pořídil nějaký malý domeček a slepice, že by mu to stačilo. Hostel mu umožnil najít si stálou brigádu a ubytovnu.“

Poslední den, kdy byl pan H. na hostelu, ho odvezla záchranná služba, nohy mu vypověděly službu. Poslední informace, kterou mám, je telefonát z nemocnice, že je v pořádku a až ho propustí, že se za mnou zastaví na azylovém domě. To bylo naposledy, co jsem o něm slyšela,“ říká Jitka Modlitbová.

Kvůli zlomené noze ztráta bydlení i práce

Na hostelu byl ubytovaný i 42letý pan M. „Pan M., který je bez kontaktu s rodinou, přišel z důvodu zlomené nohy o zaměstnání s ubytováním a ze dne na den se ocitl na ulici. Do hostelu přišel ze stanového městečka, kde to se zlomenou nohou špatně snášel. Hostel mu dal možnost, aby nohu v klidu doléčil, sundal ortézu a berle věnoval Armádě Spásy jako poděkování, že mu v nejtěžší chvíli poskytla postel a teplé jídlo,“ doplňuje Modlitbová.

Vystudovaná inženýrka žila 25 let na ulici

V hostelu našla útočiště i paní B., které je 75 let. 25 let žila na ulici, 25 let mimo systém, bez občanského průkazu, pojištění a zcela bez podpory. Je vystudovaná inženýrka, hovoří třemi jazyky. Se svou sestrou se neviděla od té doby, co žije na ulici, tedy kontakt s rodinou se zcela přerušil.

Bezdomovci během koronakrize: V Praze bydleli v hostelech a hotelích. Město chce proto koupit ubytovnu

Díky možnosti zůstat na hostelu si stabilizovala svůj zdravotní stav, získala občanku a podporu od sociálních pracovníků v řešení dalších záležitostí, aby se jí zlepšila kvalita života. Jak sama řekla, ve stálém ubytování získala klid, protože se měla kam vrátit a nemusela stát frontu na přespání.

Čekání na transplantaci ledvin na ulici

V hostelu žil i 49letý pan V., který čeká na transplantaci ledvin, chodí pravidelně na dialýzy. Se svou rodinou se stýká, ale nechce jim přidělávat problémy, proto se jim nesvěřil, že přišel o ubytování a zaměstnání. I přes náročný zdravotní stav si pan V. našel brigádu jako noční hlídač. Zařídil si dávky v hmotné nouzi a invalidní důchod. Náročné podialýzové stavy mohl přečkat v hostelu v pohodlí pokoje s postelí, která sousedila s koupelnou a za podpory sociálních pracovníků a svých spolubydlících. Jak sám uváděl, měl štěstí, protože na ulici strávil jen týden.



Také přečtěte

Volný oddálil trest za rvačku ve Sněmovně, najal advokátku. Výbor rozhodne za týden?

Poslanec Lubomír Volný (Jednotní) ve středu krátce před jednáním doručil sněmovnímu mandátovému a imunitnímu výboru …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *