Před 50 lety, v neděli 16. září 1973, zvedl americký prezident Richard Nixon telefon a zavolal svému poradci pro národní bezpečnost Henrymu Kissingerovi. Bylo pět dní po krvavém vojenském převratu, který v Chile provedl generál Augusto Pinochet, a Nixona zajímalo, zda se na převratu nějak projeví vliv USA. Kissinger připustil, že Spojené státy pučistům s jejich akcí pomohly. Dopad událostí v Chile je dodnes sporný.
Vojenský převrat v Chile vypukl 11. září 1973. Na snímku bombardování prezidentského paláce La Moneda
|
Foto: Wikimedia Commons, Biblioteca del Congreso Nacional de Chile, CC BY-SA 3.0
Před 10 lety odtajnil americký Národní bezpečnostní archiv celkem deset dokumentů ukazujících, že Henry Kissinger sehrál důležitou roli při vojenském převratu, který v Chile 11. září 1973 svrhl socialistického prezidenta Salvadora Allendeho a uvrhl zemi do vojenské diktatury.
Kissinger v pozadí
Legendární veterán americké diplomacie, který 27. května letošního roku oslavil 100. narozeniny, byl podle těchto dokumentů od prvotního těsného zvolení Allendeho socialistické vlády v roce 1970 přesvědčen, že je potřeba tuto vládu svrhnout, protože její „modelový efekt by mohl být zákeřný“.
Před 70 lety vyjel Guevara na cestu po Jižní Americe. Zážitky ho navždy změnily
„Příklad úspěšného zvolení marxistické vlády v Chile by jistě měl dopad na jiné části světa… A kdyby se podobné jevy začaly šířit i jinde, ovlivnilo by to významně rovnováhu světa a naše postavení v něm,“ uvedl později Kissinger.
Osm dní po Allendeho zvolení zatelefonoval Kissinger tehdejšímu řediteli CIA Richardu Helmsovi, že Spojené státy nemohou Chile jen tak pustit. Tři dny nato měl s oběma muži patnáctiminutovou schůzku sám Nixon, na níž měl CIA nařídit, aby „donutila chilskou ekonomiku křičet“, a jmenoval Kissingera jako vedoucího tajných operací s cílem zabránit Allendeho inauguraci.
Proti takovým tajným aktivitám naopak od počátku vystupoval jiný vysoce postavený diplomat, velvyslanec Spojených států v Kostarice Viron Peter Vaky. Ten 14. září 1970 Kissingera varoval, že případný převrat by v Chile vedl k propuknutí násilí, a argumentoval, že provádět takovou politiku je nemorální, pokud Allende nepředstavuje pro Spojené státy smrtelnou hrozbu. Kissinger se však rozhodl jeho doporučení ignorovat.
Zažili Pinochetův úder v Chile. Mámu zachránili vojáci OSN, vzpomíná Brazilka
Američané poté tajně vybavili „sterilními“ zbraněmi chilskou skupinu radikálních důstojníků, která po několika neúspěšných pokusech zlikvidovala vrchního velitele armády Reného Schneidera, což mělo radikálům otevřít cestu k převratu. Tento výsledek se ale nedostavil, protože chilská veřejnost, pobouřená atentátem, se postavila za Allendeho, a ten byl se slávou uveden do prezidentské funkce.
Nixon dal následně celé Národní bezpečnostní radě jasně najevo, že jeho politikou bude Allendeho svrhnout. Když poté tento krok provedl o tři roky později při vojenském převratu generál Augusto Pinochet, instruoval Kissinger tajně amerického velvyslance, aby ho kontaktoval a dal mu najevo, že americkým přáním je „úzká spolupráce a vytvoření pevného základu pro srdečný a co nejkonstruktivnější vztah“.
Cesta k převratu
Důsledky Allendeho marxistické politiky se na hospodářské situaci Chile začaly brzy projevovat negativním způsobem. V roce 1972 se ministr hospodářství Pedro Vuskovic rozhodl devalvovat escudo a zvýšit množství oběživa, čímž inflace v daném roce vzrostla na 140 procent. Se zbožím se rázem začalo obchodovat na černém trhu a v říjnu propukla první vlna stávek. Protestovali drobní podnikatelé, některé profesní svazy a studentské spolky. Čtyřiadvacetihodinová stávka poškodila národní hospodářství, ale vláda nepadla. Novým ministrem vnitra se však v ní stal generál Carlos Prats, což mělo uspokojit pravicovou část nespokojenců.
Zdroj: Youtube
V březnu 1973 se v Chile konaly nové volby, v nichž Allendeho koalice lidové jednoty navzdory klesající ekonomice získala 43,2 procenta. Přišla ale o neformální partnerství s křesťanskými demokraty, kteří se od ní odklonili a spojili se s pravicovou Národní stranou, stojící vůči vládě v opozici. Vnitropolitický parlamentní konflikt mezi zákonodárnou a výkonnou mocí paralyzoval činnost vlády.
V srpnu 1973 došlo v Chile k ústavní krizi; Nejvyšší soud si veřejně stěžoval na neschopnost vlády prosadit zákon o půdě. 22. srpna obvinili křesťanští demokraté spolu s Národní stranou vládu z protiústavního jednání a vyzvali armádu, aby prosadila ústavní pořádek. Dlužno dodat, že většina důstojníků v sobě měla díky absolvování amerických armádních programů spolupráce odpor ke komunistické ideologii.
Krycí jméno Donna. Sestra Fidela Castra byla špionkou CIA, nejvýkonnější na Kubě
Ve čtvrtek 23. srpna 1973 přijala chilská Poslanecká sněmovna za podpory křesťanských demokratů a členů Národní strany usnesení, že Allendeho vláda se snažila „dobýt absolutní moc se zřejmým účelem podrobit všechny občany nejpřísnější politické a ekonomické kontrole ze strany státu s cílem zavést totalitní systém“.
V rezoluci také uvedla, že údajná Allendeho snaha reorganizovat armádu a policejní síly je jen „notoricky známý pokus využít ozbrojené a policejní síly pro partyzánské účely, zničit jejich institucionální hierarchii a proniknout politicky do jejich řad“.
Chilský prezident Salvator Allende se na možný vojenský střet připravoval. Na snímku se cvičí v obsluze kulometu ráže 30. Při útoku pučistů na jeho prezidentský palác 11. září 1973 odmítl rezignovat z funkce a spáchal sebevraždu
Allende reagoval tak, že obvinil opozici ze snahy podnítit vojenský převrat nabádáním ozbrojených sil, aby neposlouchaly civilní úřady. Sněmovna se podle něj „dovolávala ozbrojeného zásahu proti demokraticky zvolené vládě“ a „podřízení politické reprezentace a národní suverenity ozbrojeným institucím, které ani nesmějí, ani by neměly přebírat politické funkce“. Vzniklý spor se už nedal urovnat.
Chilské 11. září
Samotný převrat začal v úterý 11. září 1973 v šest hodin ráno akcí námořnictva, které obsadilo přístav Valparaíso, přerušilo rozhlasové a televizní sítě a na strategických místech centrálního pobřeží rozmístilo námořní pěchotu. V osm hodin obsadila armáda většinu rozhlasových a televizních stanic ve městě Santiago, a ty zbývající bombardovalo letectvo. Z rádia pak vyzvala Allenda jménem vojenské vlády k rezignaci.
Zdroj: Youtube
Prezident Allende se o převratu dozvěděl hned ráno od provinciálního prefekta a stačil se uchýlit do prezidentského paláce. V důsledku přerušení komunikačních toků však měl neúplné informace a domníval se, že proti němu stojí pouze námořnictvo. Zavolal proto vrchnímu veliteli Augustu Pinochetovi, ale ten mu nezvedl telefon. V té době už připravoval obléhání prezidentského paláce.
Výzvu k rezignaci Allende rezolutně odmítl, načež vydal Pinochet rozkaz bombardovat prezidentský palác ze vzduchu. Ve dvě odpoledne pak začal pozemní útok, při němž vnikli pobořenými zdmi do paláce vojáci. Allende spáchal v bezvýchodné situaci sebevraždu.
Převrat v Íránu 1953: Zbavit se premiéra zemi pomohla CIA, 60 let to tajila
Převrat se podařilo úspěšně završit, bezprostředně po něm však následovala vlna teroru. Ve stejný den, kdy si Kissinger telefonoval s Nixonem, tedy v neděli 16. září 1973, vyšel americký deník New York Times se zprávou, že chilská vojenská junta systematicky zatýká a popravuje všechny Allendeho stoupence a že už byly zabity stovky dělníků z průmyslových závodů.
Ozvala se také organizace Amnesty International, která vynesla na světlo, jakým způsobem jsou členové Allendeho koalice lidové jednoty popravováni: že jsou zaživa vyhazováni z helikoptér. Uvedla také, že strážné, kteří měli službu v prezidentském paláci během převratu, vojáci nové junty vysvlékli donaha, srazili na podlahu a ušlapali. Organizace dále citovala nejmenovaného lékaře ze Santiaga, podle nějž bylo jen v jeho nemocnici pět tisíc mrtvých a tisíc zraněných.
Chilští vojáci s puškami M1 Garand během převratu v září roku 1973
K dalším zvěrstvům docházelo na sportovních stadionech, které se proměnily v obří záchytné a koncentrační tábory pro další politické oponenty, muže i ženy, jež na nich byli opět vysvlékáni donaha a ponižováni i mučeni nejrůznějšími způsoby. Jen na Národním stadionu v Chile takto junta věznila kolem 40 tisíc lidí.
Městy začaly projíždět tzv. eskadry či komanda smrti, likvidující fyzicky ideové nepřátele. Během října tak bylo zavražděno kolem 70 lidí včetně chilského skladatele Víctora Jary. Obětí útoků se stalo dokonce i několik amerických občanů. Počet mrtvých nebo navždy zmizelých lidí dosáhl během prvních pár měsíců po převratu řádu tisíců lidí, dalších 130 tisíc lidí vojenská junta uvěznila.
Důsledky převratu
Právě hrůzný teror a tisíce povražděných lidí byly důvodem, proč je Pinochet dodnes v Chile vnímán jako diktátor (v průzkumu veřejného mínění realizovaném před 10 lety ho tak označilo 76 procent dotázaných). Jakkoli se vojenské juntě podařilo v následujících letech nastartovat v zemi znovu ekonomický růst, který pokračoval až do 90. let, a zabránit rozšíření socialistického bloku (často podobně násilného), cena, kterou za to země platila, byla příliš krutá a vysoká.
Den, kdy světu zahrozila jaderná válka. Karibská krize mohla skončit katastrofou
Pinochet zůstal u moci jako prezident do roku 1990, poté si ještě osm let udržel senátorské křeslo, které mu zaručovalo beztrestnost. V roce 1998 se ho ale zřekl poté, co chilský soud konstatoval, že Pinochet trpí vaskulární demencí, a proto nemůže být pro porušování lidských práv souzen.
Tento verdikt změnil v květnu 2004 chilský vrchní soud, který rozhodl, že Pinochet může být postaven před soud. Ještě v prosinci toho roku byl diktátor obviněn z mnoha zločinů proti lidskosti. Do své smrti pak zůstal v domácím vězení. Zemřel 10. prosince 2006 ve vojenské nemocnici, kam byl převezen po několikanásobném srdečním záchvatu.
