Je otevřený, přemýšlivý, miluje filmy a věří na minulé životy. Patří k nejobsazovanějším českým hercům, ale jeho tvář a výkon se neomrzí. V následujících měsících uvidíme Václava Neužila hned ve dvou filmech, pokaždé jinak. Tento týden vstupuje do kin sci-fi Bod obnovy, o měsíc později to bude thriller Bratři, kde hraje strýce Josefa a Ctirada Mašínových. Nejen o těchto filmech mluví v rozhovoru pro Deník.
Václav Neužil při uvedení filmu Bod obnovy v Karlových Varech.
|
Foto: se svolením kviff
Bod obnovy jste uvedl s režisérem a štábem v evropské premiéře už na karlovarském festivalu. Teď jej uvidí širší publikum. Sci-fi, to u nás není tak častý žánr. Potěšilo vás, že jste se toho mohl účastnit?
Rozhodně. I když to bylo na etapy. Na začátku jsem prošel castingem – jako uchazeč o jinou roli, pak to ale usnulo. Dlouho jsem o projektu nic nevěděl, načež po nějaké době mi znovu zavolali, myslím, že producent Jan Kallista, s tím, abych hrál roli agenta Mansfelda. Tak jsem se vrátil do hry.
Jaký byl váš první pocit ze scénáře?
Byl to můj první sci-fi scénář. To je vždycky osvěžující. Četl jsem ho napřed v angličtině, pak v češtině. Působil na mě tajemně, jako něco z blízké budoucnosti, ostatně se odehrává v roce 2041. Je svým způsobem strašidelný v tom, že se nás leccos z něj trochu týká. Filozofická otázka, kterou hrdinové řeší – jestli má člověk zasahovat do božího řádu a může ovlivňovat nesmrtelnost – to je velké téma. Líbilo se mi. I můj agent Mansfeld, který je vlastně protihráčem hrdinky, detektivky Em.
V Koreji z vás film vymačkají jako šťávu, říká režisér Bodu obnovy Robert Hloz
Měl jste potřebu dělat kvůli své postavě nějaké dodatečné úpravy?
Ano. Čistili jsme některé dialogy, protože se mi zdálo, že působí moc dogmaticky, nebyly pro herce hratelné. Asi proto, že původně text vznikl v angličtině a pomáhali s ním zahraniční scenáristé. Celá jeho myšlenka mě ale moc bavila. A režisér Robert Hloz nic nepodcenil, dělali jsme pečlivé zkoušky a čtení ještě před natáčením, potkávali jsme se s ostatními kolegy, Matějem Hádkem, Janem Vlasákem, Andreou Mohylovou a dalšími. Jdete pak na plac připravená, je to úplně jiné, než když točíte bez příprav. Musím říct, že už nechci pracovat jinak.
Bod obnovy.
Vizuál filmu je efektní. Jak na vás v kině působil?
Po téhle stránce je to bravurní. Člověk skoro nepozná, jestli jde o českou nebo zahraniční produkci. Sledujete svět, který tu není, ale mohl by být (někde možná už podobné experimenty existují) – auta bez řidičů, uchování vlastní paměti, domácí obrazovky, které si zvizualizujete ve vzduchu. Všechno skvěle funguje.
Kde přesně jste natáčeli?
V bytě, který architekti postavili přesně podle scénáře v jedné bývalé továrně v Davli. Měl jsem fajn pocit, že hraju v českém filmu a prostředí a přitom by to mohlo klidně být u nějaké americké produkce. Pro nejrůznější diváky. Doufám, že se filmu podaří přesáhnout domácí hranice.
Kazmova Onemanshow: The Movie disponuje nápady. Jako film ale nefunguje
Čistě hypoteticky – bral byste tenhle svět? Ráno vstát, posnídat, projít vzdušné obrazovky, digitálně zazálohovat mysl a šup do práce?
To je trvalá filozofická otázka. Ve filmu je parta anarchistů, kteří se státním institutem obnovy a možností nového života nesouhlasí. Řídí se tím, že lidé nemají zasahovat do přírodního řádu. Kdybych měl odpovědět za sebe – asi bych měl blíž k těmhle rebelům. Mám v sobě nějaké nastavení, že věci plynou jak mají. A věřím v reinkarnaci, ve více životů. Nemyslím si, že po fyzické smrti nastane úplný konec.
A co se stane?
Věřím v přerod v nový život, i když třeba v jiné formě.
Jste buddhista?
Ne, to nejsem. Ale některé myšlenky tohohle učení mi jsou blízké, to je pravda.
Bod obnovy (2023) – trailer:
Zdroj: Youtube
Co vás k tomu inspirovalo? Strach ze smrti, nebo nějaká cesta do Asie?
Byl jsem v Asii, ale jen jako komerční turista. Nechci tvrdit, že tomu vyloženě věřím. Těžko se to vysvětluje – já to v sobě mám odjakživa. Už jako malý jsem si se ségrou a tátou povídal o podobných věcech. Mám pocit, že hmota může zaniknout, ale energie ne, ta nezmizí, může se přeměnit – to víme díky fyzice.
Člověk se možná s tímhle názorem snadněji smiřuje se smrti blízkých.
Do jisté míry ano. Otázky přeměny energie mě hodně zajímají, dost mě v tomhle směru ovlivnil psychiatr Stanislav Grof, jeho experimenty s mimotělními zážitky a možností ztotožnění se s jinými zvířaty nebo rostlinami.
Jiří Lábus: Dnes jsou děti závislé na technice. Ale zvídavé zůstávají pořád
To je taky trochu na hraně sci-fi. Máte tenhle žánr rád?
Ano, dokonce musím říct, že mu teď přicházím čím dál víc na chuť – v literatuře i filmu. A nejen proto, že jsem natočil sci-fi. To se už jen tak nějak potkalo s mými zájmy a současným nastavením. Knížky zatím nečtu, jen je sbírám. A těším se, až s nimi začnu. Velkým fanouškem i náruživým čtenářem tohohle žánru je Mirek Krobot, občas si o tom povídáme. Je mým rádcem ve výběru titulů.
Co vás zatím zaujalo jako filmového diváka?
Seriál Black Mirror třeba. Tam jde o věci, které se mě bytostně dotýkají, o kterých taky přemýšlím. Příběhy z tohoto seriálu se až na výjimky fakt dějí, autoři to mají dobře odpozorováno. Je to opravdu někdy takhle děsivé. Taky mám moc rád Minority Report. A pokud sem můžeme řadit Městečko Twin Peaks od Davida Lynche, tak to je můj úplný favorit. Viděl jsem i pokračování, které před osmi lety natočil – taky mě dostalo.
Bratři.
Máte dobrý vkus. Pojďme teď od sci-fi víc na pevnou zem. S Tomášem Mašínem jste natočil i Bratry, příběh útěku bratrů Mašínů na západ, který rozděluje naši společnost. Vyjasnil jste si předtím, co si o jejich příběhu myslíte?
Ano. Bez toho bych v tomhle filmu nemohl hrát. Přiznám se, že jsem vlastně znal okolnosti jejich útěku jen zběžně. Když jsem dostal roli Ctibora Nováka, jejich strýce, začal jsem celý jejich dramatický příběh podrobně číst a studovat. Četl jsem samozřejmě skvělou knihu Jana Nováka Zatím dobrý, ale i dostupné materiály o Ctiborovi.
A co se týká útěku Mašínů?
Lidé mají tendenci je škatulkovat: hrdinové, nebo vrazi. Nic mezi tím. Abych odpověděl co nejupřímněji – oni byli oboje. To jsou fakta. Nicméně kloním se spíš k tomu jim fandit, protože jejich vůle po svobodě byla obrovská a tomu rozumím. Měli to v sobě zakódované odmalička, tátovu sveřepost a kuráž. Boj proti fašismu přenesli do boje proti komunismu. Kdybych měl citovat Josefa Mašína, „byl to komunistický aparát, který vydal známé prohlášení: Buď jste s námi, nebo proti nám. Takhle byla vyhlášena třídní válka. A my jsme tu rukavici zvedli. Jako jediní.“ Přesně takhle k tomu přistoupili a já pro to mám pochopení. Byli nesmírně zásadoví, neustoupili ze svého životního principu ani o milimetr. Takhle se moc lidí dnes nechová.
Seriál Eliška a Damián strhl na sítích lavinu. Diváci jej vůbec nešetří
Točíte s dobrými režiséry – s Tomášem Mašínem, Petrem Zelenkou, Davidem Ondříčkem, Markem Najbrtem, vybíráte si i dobré příběhy. Je nějaké téma, které vám v českém filmu chybí?
Mám velké štěstí na režiséry, ano. Vážím si toho. Ohledně tématu momentálně nevím, ale co mi chybí velmi, jsou chytré a sebevědomé komedie. Takové, jež nebudou jen o lúzrech a pipinách, ale o lidech, kteří žijí životy, co dobře známe. A my se přitom u nich budeme v kině válet smíchy.
V médiích občas prozradíte, že máte blízko k přírodě. Kdo z rodiny vás v tomhle ovlivnil?
Jsem z rodiny učitelské, ale taky včelařské. Můj děda byl včelař. Měl zvláštní chutě – dokázal si na chleba dát máslo, česnek a navrch med. Druhý děda, herec, sice umřel brzo, když mi bylo asi deset, ale byl to hlavně on, kdo mi přírodu objevil. Je mi v ní dobře, nabíjí mě a uklidňuje. Rád se do ní vracím.
Bratři (2023) – oficiální trailer:
Zdroj: Youtube
Je pravda, že vaší vášní jsou taroty?
Je. Mám dobré tarotové karty, které jsem dostal k sedmnáctým narozeninám a od té doby jsou mým životním průvodcem.
To bych do vás neřekla. K čemu vás karty naposledy inspirovaly?
Hovory o kartách by byly na samostatný rozhovor. Mě nejvíc inspiruje moje žena Lenka. Ženy obecně. Považuju je za intuitivnější, než jsme my muži.
Václav Neužil je divadelní, filmový a televizní herec, vnuk herce Václava Neužila. Absolvent brněnské JAMU působil na různých tamních scénách (Polárka, Národní divadlo, HaDivadlo), od roku 2006 hraje v Dejvickém divadle v Praze. Na kontě má filmy Zoufalci, Protektor, Muž v říji, Vendeta, Alois Nebel, Ve stínu, Andělé nebo Zátopek, aktuálně Bratři a Bod obnovy.
Televizní diváci ho znají ze seriálů Strážce duší, Vyprávěj, Svět pod hlavou a Čtvrtá hvězda. S Ondřejem Hudečkem točí celovečerní film o Ladislavu Stroupežnickém. Jeho ženou je Lenka Neužil Stárková, sestra herečky Eriky Stárkové, mají syna Vincka.
