Web zprávy

Covid nás naučil nesázet na jednoho koně, říká zkušený vinař Tomáš Šupa

Během stříhání vinic po vinobraní přivezli do Vinařství Mutěnice dvacet kusů stříbrně zářících nerezových tanků, každý na 15 000 litrů. Mutěnice dodávají do obchodních řetězců miliony litrů vína ročně a stále rozšiřují kapacitu.

„Produkujeme přes dvacet milionů litrů, čili kontrolujeme desetinu českého trhu,“ říká Tomáš Šupa. „Jsme třeba největším dodavatelem Svatomartinského vína.“ A ukazuje mi svařák v moderním BIB obalu, který byl před Vánoci v obchodech dokonce už téměř vyprodaný. Mutěnice jej vyprodukovaly téměř milion litrů.

Pro Tomáše Šupu platí tato investorská pravidla: zaprvé vyhledávat podniky, které se třeba nacházejí v krizi, ale mají velký potenciál. A zadruhé diverzifikovat, což je právě v době covidu aktuální.

Tento rozhovor a další zajímavé a užitečné informace ze světa podnikání a financí najdete v pondělním tištěném Deníku v příloze Moje peníze.

Vaše Augustiniánské sklepy produkují vína oceňovaná na soutěžích, vlastníte také renomovanou likérku Fleret, ale vaše hlavní produkce se soustředí na vína pro běžnou klientelu. Jak se vyvíjí kvalita „obyčejných“ vín v obchodních řetězcích?
Kvalita celého trhu se obrovsky zvedla. Především proto, že rostou nároky zákazníků. Hodně pro propagaci dělá také Státní zemědělská a potravinářská inspekce v Brně. Velmi důležitá je aktivita obchodních řetězců. Všechny už mají své someliéry, proškolily nákupčí, vzdělaly své zaměstnance. Odborníci dohlížejí nad kvalitou už na prvopočátku, to znamená při nákupu a výběru produktů. Vyloženě špatné víno se dnes v řetězcích neobjevuje. Dnes si člověk opravdu koupí kvalitní víno za velmi dobrou cenu.

Jak se covid projevil v životě jihomoravských vinařů?
Mnozí neumístili na trh víno z roku 2019 a kvůli druhé vlně už se třeba ani neodvážili vyprodukovat víno pro rok 2021. Pro ty, kdo jsou zaměření víc na gastronomii, byl loňský rok katastrofou. My jsme na tom lépe, protože máme většinu odbytu přes velké obchodní sítě. Zatímco v gastronomii prodáváme stovky tisíc lahví, tak v maloobchodu miliony. Proto se nám pokles v gastru podařilo víc než kompenzovat v obchodech. Máme dostatečně diverzifikované příjmy. Pro malovinaře jsme v krizi důležitými partnery, protože od nich vykupujeme jejich hrozny. Často jsou to navíc jen pěstitelé vinné révy, sami víno nedělají. Vloni jsme vykoupili od desítek menších pěstitelů rekordní množství hroznů. Zajišťujeme jim tak cashflow.

Přitom lidé často považují právě malé pěstitele za tu pravou jihomoravskou vinařskou kulturu.
Jenže bez velkovinařů by tady žádná vinná kultura nebyla. Nejde jen o to, že máme větší ekonomickou sílu a jsme schopni prosadit moravská vína do obchodních řetězců. Jde i o ráz krajiny. Jen velcí vinaři zajistí, aby se na větších plochách dál pěstovala vinná réva nebo aby se vinice obnovovaly tam, kde historicky byly. Protože na řadě míst, kde kdysi bývala réva, roste dnes řepka. Malovinař vyrobí jen tolik, kolik prodá. To je málo, to ráz krajiny nezmění a viniční tratě nezachová.

Pro vinařskou kulturu je důležitá taky turistika. Covid by mohl jižní Moravě paradoxně pomoci, protože lidé omezují dovolenou v cizině a víc objevují vlastní zemi.
Nejvíc lidé pomáhají jižní Moravě tím, že kupují vína od moravských pěstitelů a vinařů. Pořád ještě se v Česku z těch 220 milionů litrů vypije víc vína zahraniční produkce. Je to asi 70 % ku 30 %. I my vozíme víno v cisternách ze Španělska a Itálie a v Mutěnicích ho na našich linkách stáčíme do různých obalů, zejména lahví. Je to částečně i proto, že Evropská unie reguluje trh, nelze jen tak vysadit více vinic.

Před časem jste uvedli na trh víno v PET lahvi, která vypadala k nerozeznání od té skleněné. Máte nějaký další hit?
V segmentu gastra máme zákazníky, kteří mají třeba aquapark, wellness, kemp nebo chatu s ubytováním, kam musejí víno vynášet. Ti všichni se bojí váhy skla nebo střepů. Udělali jsme tedy PETku, která vypadá a má obsah 0,75 l jako nejpoužívanější skleněná lahev a zkusili jsme, jestli o ni bude zájem. Mluvím o odrůdovém víně v PETce, to není nějaké podřadné pití, co se pije rovnou z lahve. Dnes prodáváme 160 tisíc takových lahví ročně, což je opravdu hodně. Minulý rok byl naším prodejním hitem jednoznačně Svařák ve všech typech obalu, kdy se celková výroba blížila k milionu litru. A to při absenci vánočních trhů, nefungujících horských střediscích a zavřeném gastru.

Mutěnice a Neoklas jste koupil asi před deseti lety. Předtím jste působil hlavně ve světě financí a realit. Co vás k vínu vedlo?
K investicím do vína mě vedlo několik faktorů. Polovina rodiny pochází z regionu s největší tradicí pěstování vinné révy na Moravě. Sám tu žiji. Dále to byl souběh dvou strategií, kdy při investování do výroby vína zároveň investujete do půdy, protože kupujete vinice, kde cena za hektar vzrostla z 200 až 300 tisíc na dnešních 800 tisíc až milion. Čili vyděláváte nejen na produkci vína, ale i na půdě. Vinařství Mutěnice jsem koupil prakticky v bankrotu, kdy firma dlužila téměř 200 milionů korun a chystala se ukončit provoz. Dnes se jedná o stabilní ziskovou firmu, která nejen splatila všechny závazky, ale dokázala investovat desítky milionů korun do nových technologií. Její produkty jsou zastoupeny prakticky ve všech obchodních řetězcích a důležitých obchodních sítích nezávislého trhu.

Není úplně obvyklé, aby podnikatel, který má tak rozsáhlé portfolio jako vy, trávil část pracovního dne mezi “svými lidmi“ na vinici. V závodech se také se všemi lidmi zdravíte jménem, chovají se k vám velmi přátelsky. Odkud pramení tento váš manažerský styl?
Jsem rád, když o každé pracovní činnosti v podniku mám detailní znalost. Důležité je vše zkusit, už třeba proto, že když po mně pak odběratel chce slevu na finální produkt, tak můžu daleko lépe argumentovat z vlastní zkušenosti, jak náročná práce za tím vínem v regálu obchodu je. Neméně důležitá je zkušenost z provozu při rozhodování o investicích do podniku. Může jít o milionové částky, ale já vím, jak moc naším zaměstnancům zrychlí a usnadní práci. Moji zaměstnanci jsou moji partneři v podnikání a nikdy jim neporozumíte, když nebudete dělat stejnou práci v podmínkách, jako mají oni.

Váš byznys je mezinárodní, zažil jste v něm velké úspěchy, ale sám pořád bydlíte v Hodoníně, málo jezdíte do Prahy. Vlastně žijete jako obyčejný člověk. Jak se podle vás liší reakce lidí z venkova a z měst na současnou covidovou situaci?
Řekl bych, že lidé z vesnic jsou na tom teď psychicky lépe. Berou tu situaci víc s nadhledem a humorem. Covid-necovid, oni většinou mají hospodářství a kolem něj musejí pořád chodit. To je udržuje ve formě. Někdo má brambory, jiný pěstuje víno, jahody, švestky, někdo má prase. Takže mají i přilepšení, leccos si navzájem vymění. Důležité je, že během covidu se život na venkově nezastavil. Tady na jižní Moravě jsou pořád zabijačky, koštuje se víno nebo slivovice. Nejsou žádné velké slavnosti, lidé celkem respektují nařízení proti šíření covidu, ale život jde dál. Zatímco když ve městech zavřeš obchody, restaurace, fitka a wellnessy, tak se vše zastaví. Lockdown jako by lidem vzal život, nemají co dělat.

To je na covidu zajímavé, že nejvíc postihuje ten způsob života, který je poněkud nepřirozený, postavený jen na penězích.
Myslím, že to tak je. Na venkově je prostě větší pohoda mezi lidmi, jsou přímočařejší, jednodušší a zdravější. Jasně, i tady je mnoho těch, kdo mentálně žijí jako městští lidé. Mají krásný barák, drahé auto, pořád posekaný trávník, nemají tam nic zasazené, nemají žádné zvíře. Štvou je i psi a kočky, štvou je sousedi, žijí izolovaně. A ti teď nemají dobré období. Na venkově prostě lidé žijí přirozeně, třeba hodně chodí na houby. Ne proto, že jim to někdo řekl na Instagramu. Tady chodí na houby lidé jako jejich předci. A vědí, jak ty houby zpracovat, jak je naložit, to už lidé z měst často zapomněli.

Kam podle vás současná ekonomická situace povede?
Můj názor je prostý. S funkční vakcínou tohle šílenství skončí. Když člověk vakcínu dostane, bude imunní, tak už není důvod mu omezovat život. A celkově se pak situace vrátí do normálu. Ale některé věci se změní. Lidé si třeba nebudou chtít pořizovat tolik věcí v zahraničí. Třeba si rozmyslí, zda koupit chatu v Tatrách, když nevědí, zda se tam dostanou.

Pojďme k vašemu podnikání v oblasti fashion, na které jste se vrhnul v posledních letech. Co vás přimělo k tomu investovat právě do světa módy?
Pro nás je důležitá spolupráce se světovými brandy, které mají velké zkušenosti a můžou nabídnout komplexní servis a zajímavé podmínky. Naše strategie je stát se do roku 2023 významným hráčem na trhu v ČR a SR. Máme rozjednané akvizice a smlouvy o vstupu dalších světových značek na náš trh. Vše je ovšem kvůli pandemii zabrzděné a my vyčkáváme na normalizaci situace v celé Evropě.

Otevřít velký obchod s botami Geox přímo v centru Prahy, to chce odvahu.
Chce to hlavně odvahu dostát svým závazkům. My jsme se totiž našim italským partnerům zavázali, že v Praze na prestižní adrese otevřeme tzv. flagship store čili prestižní obchod Geoxu, protože tato značka je v Česku extrémně populární a takový obchod si zaslouží. Je to pro nás risk, ale věříme v dlouhodobou strategii.


Také přečtěte

Počet cestujících ve vlacích Českých drah se loni propadl o třetinu

„Nejvýznamnější pokles jsme zaznamenali ve druhém a čtvrtém čtvrtletí 2020. Během první vlny koronaviru na …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít k navigační liště