Ani tentokrát to ale není tak jednoduché. Důvodů ke kritickému pochvalu je navíc hned několik.
Tím hlavním je, že prakticky opominul samotnou událost, jejíž výročí jsme si ve středu připomněli. O vzniku samostatného československého státu a hodnotách, na nichž se první republika zrodila, pomlčel. Jakkoliv se to může zdát jako klišé, v dnešní turbulentní době by tento svátek mohl být vhodnou příležitostí si to připomenout. Ale to je právo a volba prezidenta Zemana.
O 28. říjnu mluvil především v souvislosti s vyznamenanými. Což není na škodu, kdyby tu nebyla ta zmíněna disproporce. Jakýsi náznak hodnot se dal vyčíst z jeho citování britského teoretika a filozofa dějin Arnolda Josepha Toynbeeho – ovšem opět vztáhnuté jen k vyznamenaným, nikoliv k mužům 28. října. Opět, je to jeho věc, nicméně zarazit to muselo.
Miloš Zeman zde opět také prokázal, že se na jednu stranu rád a věrohodně prezentuje jako lidový prezident. Zároveň se ale často rád připomene i jako intelektuál, zvláště pokud jde o nějaký štěpný citát (ústřely typu „Hitler je gentleman“, jak to mylně připsal Ferdinandu Peroutkovi, ponechme teď stranou).
V části, kde mluvil o lidech, kteří „sami nic nedokázali, zato špiní práci druhý“, si vzpomněl i na svého již nežijícího přítele, bývalého ministra kultury Pavla Dostála. Říkal prý, že „s domovnicí se nediskutuje“. Neboli, že je pod úroveň se některými lidmi hádat. Vtipné, ale v projevu k výročí československé státnosti dost…pod úrovní. Ale i takový je styl Miloše Zemana.
Naopak prakticky opominul současnou koronavirovou krizi, která je jednou z největších zkoušek naší republiky, jež své kořeny vidí právě i v 28. říjnu. Zmínka, která o epidemii zazněla v úvodu prezidentova projevu, se týkala jen připomenutí jeho vlastní nedávné řeči a několika tezí.
Celkově působil projev Miloše Zemana jako mdlý. Dozvěděli jsme se mj. že dějiny jsou tvořeny i lidmi, kteří „zasadili strom, postavili dům, zplodili dítě“. Což je jistě pravda, o hlavy státu by se ale v tak krizové době a při tak důležitém výročí čekalo trochu víc. A nemuselo by to být jen pozitivní…
