Web zprávy

Herečka Amelie Pokorná: Divadlo i natáčení je pro mě vášeň

Máme za sebou léto. Stihla jste si ho užít, nebo jste v jednom kuse natáčela?

Léto bylo převážně pracovní, ale užila jsem si ho i tak. Točila jsem Sestřičky a seriál Hvězdy nad hlavou, ten je taky pro Primu. Natáčení Hvězd bylo boží, probíhá totiž v exteriérech, máme reálné vesnice, domy, zahrady, jsme v lesích, loukách, kousek od Zbiroha. A protože je to tam opravdu krásný, tak můžu říct, že jsem alespoň částečně trávila vesnické prázdniny.

Jaká je seriálová maminka Adéla Gondíková?

Adélka? Zná mě už od raného dětství, prakticky od miminka. Je úplně skvělá a krásně si spolu rozumíme. Když mi řekli, že bude mojí maminkou, zaplesala jsem. Máme stejný smysl pro humor, což je super. Někdo říká, že se i podobáme. A hlavně si navzájem pomáháme s texty, Adélka mi hází mnemotechnické pomůcky a v šatně to spolu řešíme. Dost se při tom nasmějeme.

Amelie Pokorná

Foto: Milan Malíček, Právo

A přísný otec, trenér Petr Vaněk?

Když jsme unavené, umí na place navodit atmosféru, aby to žilo. I do textů přináší život, protože je skvělý herec, ohromně přirozený, vtipný. Dokáže improvizovat, mám se od něho co učit. Ráda pozoruji, jak hraje. Fakt boží!

Dovedete si představit, že máte maličkého sourozence jako Andy?

Jo, i když mám jen staršího bráchu, kterému je dvaadvacet. Ohromně talentovaného jazzového klavíristu. Alespoň na pár dnů bych chtěla zažít, jaké to je.

Vaší skutečnou maminkou je herečka Lucie Zedníčková a tatínkem televizní producent Vít Pokorný. Takže jste už jako malá asi měla blízko k divadlu a televizi…

Hodně blízko, už proto, že jsem neměla normální dětství ve smyslu – jít ze školy na kroužek a pak domů. Já si nešla domů hrát, ale sbalila si úkoly na druhý den a s taškou se vypravila do divadla, kde jsem si je v zákulisí dělala. Když byly hotové, nebo jsme žádné nedostali, začala jsem po divadle šmejdit. Myslela jsem si, že tam patřím. Zpětně o tom uvažuji ne jako o automatické lásce k divadlu, ale jako o docela přirozeném druhém domovu.

Která role byla první?

V seriálu Pojišťovna štěstí ve dvou a půl letech. Mými rodiči byli Mirek Etzler a Alenka Antalová. Pamatuji si, že mě to hrozně bavilo.

Amelie Pokorná

Foto: Milan Malíček, Právo

Jak si můžete pamatovat něco z tak útlého věku? Prý máme první vzpomínky spojené až s třetím rokem života.

Ano, ano, pamatuji. Mám doma i fotoalba, která mi dělala paní, co se o mě starala. Taková hodná Alenka Kubálková. Lepila mi do nich moje scénáře, fotky, psala různé postřehy. Bráchy mi hráli Vojta Kotek a Jirka Mádl. Já se jmenovala Natálka.

A co muzikálová pohádka V peřině, ve které jste účinkovala se spoustou známých herců i neherců, třeba s Lucií Bílou?

To mi bylo pět a na tohle natáčení si pamatuji dost dobře. Vůbec mi nedocházelo, s jakými herci točím. Po celých těch deset let, co je pohádka venku, skoro každý den dostávám otázky, jaké to bylo točit s Luckou a Karlem Rodenem. Jen si pamatuji, že to bylo skvělé, ale moje pětileté já si nebylo schopné uvědomit, s kým točím. Já to vůbec neprožívala, v pěti letech mi bylo jedno, kdo jsou.

Puberťačku Andy ze Sestřiček, zpočátku velmi vzdorovitou, hrajete přesvědčivě. Vybrali vás přes casting?

Na Primě jsem hrála už v seriálu Krejzovi. A když začali natáčet Sestřičky, tak mi zavolal Ivan Vodochodský, jestli bych neměla zájem o roli. Takže si mě vybrali na základě zkušeností z předchozího natáčení.

Neměla jste obavu, jak zvládnete roli biatlonové reprezentantky?

Měla, protože s biatlonem jsem se nikdy neztotožňovala. Byl to sport, který bych provozovala asi jako poslední. Jediná dvě jména, která jsem znala, byla Gábina Koukalová a Michal Šlesinger. Takže mě to dost znervózňovalo. Pak přišly tréninky, pády, hrozně mi to nešlo, musela jsem zamakat. Lidi se věnují biatlonu deset patnáct let a sní o setkání s Gábinou a Michalem. Já ho dělám dva měsíce a už se s nimi znám.

Biatlon byl pro mladou herečku výzvou. Díky natáčení se poznala s Gabrielou Koukalovou.

Foto: David Kundrát/CNC/Profimedia

Kde trénujete?

V reálu na pražské Ladronce a v seriálu jde o Malešický park, tady kousek od ateliérů.

Ale nestřílíte?

Ne, musela jsem zvládnout pouze techniku běžeckého lyžování na kolečkových lyžích. Ovšem střílení mě moc baví. Kdyby byl biatlon bez lyžování a jen o střílení, šla bych do toho! Docela mi jde.

Sport pro vás asi není ničím obtížným, narážím na titul mistryně světa v moderním tanci.

Tancuji už nějakých třináct let. O prvním představení mi mamka vypráví, že mi před ním musela ještě sundat plínku. Což je dost vtipný. Rozhodně nešlo o tancování, ale spíš o běhání z místa na místo. Pak jsem se tancování věnovala víc, v roce 2018 jsem získala světový titul, za rok i ten republikový, sama za sebe, ne ve skupině. Teď dělám spíš takové fusion věci, měkké pohyby, táhlejší, je to hodně o citu.

Máte vůbec čas na normální holčičí zájmy?

To je vtipná otázka, jestli mi zbývá volný čas při chození do školy, natáčení, tancování, ježdění na koni, které miluju. Ale jestli se ptáte na chození večer s holkama nebo do nákupáku… Tak o spoustu podobných věcí přicházím. Ale inspirace z natáčení mi přináší super pocity. Že si říkám, teď bych nechtěla být někde s kamarády a fl ákat se po městě. Sice pracuju a nemám na nic čas, ale stojí mi to za to. Jak divadlo, muzikál, tak i natáčení je pro mě obrovská vášeň!

Také přečtěte

Chytrá výhybka zrychlí vlaky – Novinky.cz

Čidla na výhybkách se již nyní testují na několika místech republiky. „Výhybky jsou pečlivě prověřovány. …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *