Přesně před 100 lety vznikl Interpol, největší policejní organizace na světě. Strážci zákona ze 195 zemí díky ní spolupracují při pronásledování a dopadení zločinců všeho druhu, včetně těch nejhorších. V minulosti už přispěli i k zadržení sériového vraha, který zabíjel ženy ve vlacích, či bývalého agenta, jenž začal obchodovat s drogami. Organizace se ale také stala terčem teroristického útoku.
Ira Einhorn v roce 1978 brutálně zavraždil svou partnerku. Interpol ho vypátral po 20 letech.
|
Foto: Profimedia
Dunaj v Německu loni na jaře vydal hrůzný nález. V řece plavalo dětské tělo. Mrtvého pěti až šestiletého hocha někdo zatížil kamenem, aby ostatky zůstaly na dně. Navzdory intenzivnímu pátrání se německým kriminalistům zatím nepovedlo zjistit chlapcovu totožnost, ani podrobnosti o jeho smrti.
A tak před časem požádali o pomoc Interpol, mezinárodní policejní síť. Právě ona totiž umožňuje výrazně snadnější mezinárodní spolupráci a vyšetřování kriminálních případů. Mimo jiné vede třeba takzvaný Red Notice, tedy seznam nejhledanějších osob světa, nebo vydává upozornění v režimu Black Notice, což je mezinárodní pátrání po totožnosti zemřelých.
Tajemné mrtvoly s neznámou identitou. Interpol hledá totožnost zabitých žen
„Ať už se stal obětí obchodování s lidmi, únosu nebo násilí, jsme odhodláni zmobilizovat všechny policejní kapacity Interpolu, abychom ho ztotožnili a pomohli vyšetřovatelům objasnit jeho smrt,“ řekl k případu chlapce z Dunaje generální tajemník Interpolu Jürgen Stock.
Organizace oficiálně vznikla ve Vídni 7. září přesně před 100 lety. Od té doby prošla těžkými časy, třeba za druhé světové války, kdy se dokonce do nejvyšších struktur sítě dostal také příští zastupující říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava Reinhard Heydrich.
Ve své historii má dokonce teroristický útok na své sídlo. Jenže úspěchy Interpolu – dopadení mezinárodně hledaných teroristů, vrahů či obchodníků s drogami – převyšují. Deník i proto při příležitosti výročí připomíná významné okamžiky Interpolu.
Československá stopa
Myšlenka vzniku policejní organizace, která by umožňovala lepší mezistátní spolupráci, se poprvé objevila dokonce už před první světovou válkou na jednom z policejních kongresů. Konflikt ale založení sítě pozdržel. „Myšlenku oživil Johann Schober, tehdejší vídeňský policejní prezident. V roce 1923 svolal do Vídně v Rakousku druhý mezinárodní kongres kriminální policie. Zúčastnili se ho zástupci 20 zemí,“ připomíná web Interpolu.
Duchovní otec myšlenky vzniku Interpolu a rakouský politik Johann Schober.
Mimochodem, jedním ze zakládajících států bylo i Československo. Srdcem Interpolu se v té době stala Vídeň, kde byla i kartotéka zločinců z celého bývalého Rakouska-Uherska, tedy jakýsi základ pro mezinárodní evidenci zločinů. Postupně vznikly speciální kanály pro zabezpečenou komunikaci policistů a stanovily se principy pro mezinárodní vydávání zločinců a spolupráci na vyšetřování a jejich zadržení.
Pod kontrolou nacistů
Temné časy organizaci přinesla druhá světová válka. Po anšlusu Rakouska a sesazení tehdejšího prezidenta Interpolu se kartotéky i všechny důležité informace dostaly do rukou nacistů. „V roce 1941 bylo sídlo přemístěno do Berlína a organizace zůstala pod nacistickou kontrolou až do konce druhé světové války,“ upozorňuje web Interpolu. Tak se do jeho vedoucích struktur mohl dostat i Heydrich.
Po poražení Německa se ale fungování organizace vrátilo k demokratickým principům a její vývoj začal prudce zrychlovat. „Vůbec první Red Notice byl vydán v roce 1947 a týkal se ruského muže hledaného pro vraždu policisty,“ uvádí web Interpolu.
Nejhorší vrazi české historie: Jejich brutální zločiny vás zcela ohromí
Dalším klíčovým rokem pro fungování Interpolu se stal rok 1956, kdy síť přijala základní stanovy a principy fungování i současný název a respekt jednotlivých států i dalších mezinárodních organizaci k ní stále rostl. Jenže úspěchy při pátrání po zločincích si vybraly svou daň.
V květnu 1986 na generální sekretariát Interpolu v pařížské části Saint-Cloud zaútočila extrémistická skupina Direct Action (Přímá akce). „Nejdříve na budovu stříleli kulomety, pak vybuchla bomba. Všechny okenní tabule na ulici se rozbily,“ vzpomínal svědek útoku. Zemřel jeden policista.
Klíčové otisky
Zachytili jste někdy v detektivních seriálech, jak policisté hledají totožnost nějakého pachatele přes „AFIS“? Není to výmysl scénáristů, takový systém existuje i ve skutečnosti a vyšetřovatelé vděčí za jeho existenci právě Interpolu.
„Otisky prstů vždy hrály klíčovou roli při vyšetřování trestných činů, od počátků existence mezinárodní policie, kdy se sdílely papírové kopie s otisky a ty se ručně porovnávaly. V roce 2000 zavedl Interpol automatický systém identifikace otisků prstů (AFIS), aby výrazně zkrátil dobu potřebnou ke kontrole otisků,“ připomíná web organizace.
Interpol policistům výrazně usnadňuje práci mimo jiné právě různými mezinárodními databázemi, celkem jich nyní má 19, včetně například databáze DNA.
Na stopě Hada
Rozsah činnosti Interpolu je skutečně obrovský, jen seznam hledaných zločinců nyní čítá přes šest tisíc jmen (včetně třeba pachatele největší české loupeže Františka Procházky a dalších 11 Čechů). Nejvíce pozornosti si samozřejmě získává pátrání po sériových vrazích, obchodnících s lidmi a drogami či teroristech. Své zkušenosti ale dokáží příslušníci Interpolu využít i jinak.
„Třeba při tajfunu na Filipínách v roce 2008 zemřelo tisíc lidí. Tým Interpolu, skládající se z expertů na DNA a identifikaci obětí katastrof, pomáhal místním úřadům se zjišťováním totožnosti mrtvých. Od pozůstalých a zemřelých bylo odebráno více než 3000 vzorků DNA. Z 609 nalezených těl se 483 povedlo identifikovat právě prostřednictvím testů DNA a dalších tradičních metod jako odebrání otisků prstů a porovnání zubních záznamů,“ připomíná web Interpolu.
V propracované policejní síti také dostali vyrovnaného soupeře ti pachatelé, kteří často mění identity a přecházejí ze státu do státu, čímž se jim někdy daří poměrně efektivně unikat před spravedlností. Právě mezinárodní koordinovaný postup je ale může takzvaně klepnout přes prsty. To byl i případ sériového vraha Charlese Sobhraje, známého pod přezdívkou Had.
Sériový vrah Charles Sobhraj, který v 70. letech vraždil a svým obětem kradl identity. Interpol jeho řádění učinil přítrž v roce 1976.
„V 70. letech pronásledoval a zabil dvanáct turistů ze západních zemí v jihovýchodní Asii. Svým obětem kradl identitu a díky tomu unikal úřadům. Stopku jeho vražednému řádění vystavil až Interpol v roce 1976,“ popisuje jeden ze slavných případů list Mirror.
Pomohly k tomu právě databáze Interpolu. „Organizace Sobhraje spojila s neúspěšnou loupeží šperků v thajském hotelu Ashoka. Jako po vrahovi turistů tehdy síť pátrala po jiném muži, ale detaily o Sobhrajovi už byly v databázích. A tak když inteligentní sociopat udělal chybu, vyšetřovatelé dokázali rychle spojit vraždy s jeho osobou,“ uvádí web Crime Library.
Agent se dvěma tvářemi
Stejně dopadl i vrah Ira Einhorn. „Poté, co v roce 1978 ve Philadelphií brutálně zavraždil svoji přítelkyni, Einhorn utekl do Evropy. Interpol ho vypátral po dvaceti letech v malé francouzské vesničce Champagne-Mouton, kam si pak pro něj přišla francouzská policie,“ nastiňuje list Mirror.
A velmi podobně skončil i příběh takzvaného Zabijáka z vlaků. „Mezi říjnem a prosincem 1999 zabíjel Alžířan Sid Ahmed Rezala ženy ve vlacích ve Francii. Vrah při tom využíval své znalosti o vlakové dopravě. Zatkli ho v lednu 2000 poté, co Interpol zmobilizoval pátrání britské, francouzské a portugalské policie. Po několika měsících za mřížemi muž spáchal sebevraždu,“ zmiňuje Mirror.
Rekonstrukce jedné z vražd takzvaného Zabijáka z vlaků. Alžířan Sid Ahmed Rezala byl díky Interpolu dopaden v roce 2000.
Agenti Interpolu jsou úspěšní také v pátrání po ukradených uměleckých dílech a jejich překupnících či obchodnících s drogami. Dokazuje to třeba případ bývalého agenta amerického Úřadu pro potírání drog (DEA). „Darnell Garcia společně se dvěma dalšími agenty ukradl stovky kil kokainu a heroinu ze skladů důkazů. Pak si zisky v řádech milionů přesunul na švýcarská bankovní konta. Než ho americké úřady zatkly, uprchl ze země. Interpolu však trvalo jeho vystopování a zadržení jen pár měsíců,“ konstatuje list Mirror.
Interpol navíc samozřejmě spolupracuje i při hledání teroristů či válečných zločinců, včetně třeba těch z doby války na území bývalé Jugoslávie.
Těla 22 žen
Mezi nejvýraznější případy organizace z poslední doby patří nejen hledání příběhu mrtvého hocha z Dunaje. Aktuálně pátrá také po totožnosti 22 brutálně zavražděných žen (některé byly před smrtí týrány či hladověly), jejichž těla, některá rozčtvrcená, se v rozmezí několika let objevila ve třech evropských zemích.
Zlodějny, krácení daní, nájemné vraždy. V hledáčku Interpolu jsou stovky Čechů
Loni se agentům Interpolu při rozsáhlé operaci Weka II povedlo zachránit 700 obětí obchodníků s lidmi, kteří spadli do pasti rozsáhlé africké sítě. Pod taktovkou mezinárodní sítě se spojili policisté z více než 40 afrických, arabských a jihoamerických zemí.
