Web zprávy

Jaromír Hanzlík exkluzívně o práci s Jiřím Menzelem: Jana Brejchová s námi chtěla žít v Postřižinách!

Veronika Bednářová
9. září 2020 • 18:20

foto: soukromý archív Jaromíra Hanzíka

Co si nejvíc pamatujete z Menzelových Postřižin?

Že když byla premiéra, odcházeli jsme s Janou Brejchovou z kina. A ona nic. Vůbec nic. Mlčela, byla zamyšlená a já pořád čekal, kdy se dozvím, jak se jí to líbilo. Když už jsme vyšli ven na Václávák, nevydržel jsem to a ptám se úzkostlivě: „Jano, líbily se ti vůbec ty Postřižiny?“ Ona se na mě podívá, chvíli ještě mlčí a pak vyhrkne: „Já… Já bych v tom filmu chtěla s těma lidma žít!“ Lepší kritika přece neexistuje. Jo a navíc si pamatuju, že díky tomuhle filmu, respektive díky Jiřímu Menzelovi, už 40 let nekouřím.

Takhle Jiří Menzel v roce 1968 přebíral Oscara, podívejte se

la
7. září 2020 • 11:44

Jak to spolu souvisí?

Jiří byl zapřisáhlý nekuřák, nenáviděl kuřáky a já jsem v době natáčení Postřižin ještě kouřil. Věnoval mi tehdy svou fotku, obrovskou, metr na metr a půl, ještě ji mám schovanou, kde ze srandy stojí s cigaretou v ruce. „Jaromíre, podívejte, jak to hnusně vypadá,“ připsal mi k tomu místo věnování. Přestal jsem díky tomu. Navždycky.

Co ještě si pamatujete z natáčení, kromě toho, že jste jako strýc Pepin musel pořád křičet?

Že jsme Postřižiny nejdřív, v rámci přípravy, zkoušeli jako divadlo. To bylo zásadní. S Magdou Vášáryovou, Jiřím Schmitzerem a pár dalšími, klíčovými postavami, jsme se scházeli u mě doma, seděli kolem stolu a přeříkávali si naše repliky. Jako na čtené zkoušce v divadle. Abychom si projasnili, jak se kdo má se kterou postavou rád, jak nerad a hlavně proč. Taková práce mi velmi konvenuje, je škoda, že teď už se to před filmovým natáčením nedělá, není na to čas. U Menzela jsem přesně věděl, jaká je moje role, jaké jsou ostatní postavy, jaké jsou mezi nimi vztahy. Tím pádem jsme to už pak na place nemuseli řešit a při natáčení byla pohoda.

Nemám špatné svědomí. Postřižiny bych za Antichartu nevyměnil, řekl v minulosti Reflexu…

VERONIKA BEDNÁŘOVÁ
7. září 2020 • 08:48

Když vám režisér formátu Jiřího Menzela nabídne tři velké role ve svých filmech, musí si vás hodně vážit. Čeho jste si vážil vy na něm? 

Bylo z něj vždycky cítit, jak má rád lidi. Taky se vždycky vyjadřoval v tom smyslu, že ty filmy dělá pro ně. Chtěl lidi bavit, ale taky povznést. Však mu také scénáře psali Zdeněk Svěrák s Bohumilem Hrabalem. Divák ho strašně zajímal, ale zároveň se mu nepodbízel. Jeho filmografie, od Ostře sledovaných vlaků až po Donšajny, to dosvědčuje jasně. A měl rád i nás herce, to je pravda. Před natáčením Postřižin pracoval jako hostující režisér v divadle tuším v Německu a přivezl si odtamtud světle zelený, manšestrový oblek. „Jirko, vy máte tak krásný oblek, ten jste si ale dobře pořídil,“ obdivoval jsem ho. A když byla premiéra Postřižin, tak on mi ty šaty, zabalené jako dárek, věnoval. Pořád nás něčím překvapoval.

Třeba?  

Jednoho dne přijel na natáčení exteriérů v lese ve Slavnostech sněženek svým Saabem. Vystoupila s ním půvabná žena, dcera Charlie Chaplina. Ne Geraldina, ale prostě jedna z nich, řekl bych, že Josephine. A my z toho byli per plex. Jiří Menzel na to nonšalantně: hodná holka, moje kamarádka, přijela se na nás podívat. Jenže tehdy neexistovaly cateringy, my byli sami v pustém lese, bez jídla i bez pití, a jediné, čím jí šlo pohostit, bylo kafe. Tak tam Jiří na plynovém bombě vařil kávu a učil Chaplinovu dceru, jak musí nejdříve nahřát hrneček, aby to mělo správnou chuť. Vždycky, když si dělám kávu, tak si na něj vzpomenu. A občas si ten hrníček doma i nahřeju. To víte, režiséři mají na herce velký vliv. Trochu problém ale nastává, když si obsadí do svého filmu další režiséry.  

Jiří Menzel: Herci to neradi slyší, ale o tom, jestli jsou dobří, nebo špatní,…

Martin Bartkovský
14. března 2018 • 10:46

„Já jsem vás varoval, pánové, já všechno sežeru,“ jak říkal Jiří Krejčík ve Slavnostech sněženek? Tohle myslíte?  

Přesně tak. Když se točila skupinová bitka v hospodě o divočáka, tak se ukázalo, jak moc si Jiří Menzel zavařil, když do Slavností sněženek obsadil Jiřího Krejčíka a Františka Vláčila, dva další filmové režiséry. Copak Vláčil, s tím problém nebyl, ten seděl u stolu a popíjel svoje rumíčky. S Krejčíkem ale problém byl. Začalo se točit, Krejčík stál ještě za kamerou a najednou po chvilce zařval hurónským hlasem: „STOP!“ A Menzel na to tiše: „Pane režisére, tenhle film režíruju já.“ „Jo, ale blbě!“ křičelo Krejčíkovo ego.

Nemrzí vás, že jste s Menzelem už potom nikdy netočil?

Zrovna jsem se nedávno díval v televizi na Obsluhoval jsem anglického krále z roku 2006 a říkal jsem si, jak dobrý a ve své době nedoceněný film to je. Nehrál jsem ale ve třech filmech Jiřího Menzela. Hrál jsem ve třech filmech a v jedné setině. Když se točili Donšajni, projížděl jsem náhodou městem Tábor a Jiří Menzel mi řekl: „Musíš být můj maskot pro štěstí!“ Narazil mi slamáček a nechal mě na konci filmu jen tak projít. Tudíž jsem hrál v roce 2013 člověka, který jde po ulici. Kompars. Udělal jsem to pro něj rád.

Na zesnulého Jiřího Menzela vzpomínáme i v novém tištěném Reflexu, který je v prodeji od čtvrtka 10. září >>>

Reflex 27/2020



Také přečtěte

Odborníci: Jihoafrická mutace napadne i ty, co prodělali covid

„Varováním by pro nás mělo být, že jde o varianty viru, které unikají před protilátkami …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít k navigační liště