Na svém Instagramu později oznámila, že končí sezonu. Důvodem jsou vleklé bolesti Achillovy šlachy. „Začalo už v roce 2019. Přes zimu se to obvykle zlepšilo, během sezony se to ale zhoršovalo,” popisuje česká naděje s tím, že kvůli odloženým hrám v Tokiu se rozhodla trénovat i přes bolest, aby mohla startovat pod pěti kruhy.
Po návratu z olympiády původně plánovala, že kvůli bolavým šlachám na čas přeruší kariéru. „Nakonec se mi ale naskytla příležitost studovat v USA, což byl můj cíl. Říkala jsem si, že mi změna prostředí a nová životní etapa může pomoci,” pokračuje Malíková.
Berle místo koule. Tomáš Staněk je rád, že v sobě našel srdce bojovníka
Jenže trable neustaly. „Poslední tři roky jsem na tělo moc tlačila. Takže si dám teď pauzu a věřím, že se příští sezonu vrátím v plné síle,” plánuje dívka s dredy, která poprvé vyhrála čtyřstovku na českém šampionátu dospělých už v patnácti letech.
Loni na mistrovství ČR ve Zlíně jasně dominovala v osobním rekordu 51,23. Stejný čas pak zopakovala ve finále ME do 23 let v Tallinnu, kde po dramatickém souboji prohrála jen s Vondrovou. K tomu byla ještě finišmankou zlaté štafety na 4×400 metrů.
Pověst problémového závodníka
Jenže tam se dostala do křížku s trenéry české výpravy. Kvůli obavám z nadměrné únavy totiž odmítla běžet štafetový rozběh. Tím si řekla o pověst problémového závodníka a to ještě nabobtnalo jejím odchodem do Blacksburgu, kde sídlí Virginia Tech University.
Rodačka z Oldřišova oceňuje přístup tamního trenéra. „Říkal mi, že nejdůležitější je zdraví, a ať dám rekonvalescenci čas. Těší mě i to, že mám stipendium na čtyři roky, takže bych měla mít prostor, abych v barvách univerzity ukázala to nejlepší,“ poznamenala Malíková, která letos běžela čtyřstovku nejlépe za 53,22.
Mílařka ve sporťáku. Taková rychlost by se mi hodila do finiše, culí se Mäki
Pokud by zůstala v Česku, tak by nejspíš smlouvu na čtyři roky od žádného resortního centra nezískala. „Určitě bych teď byla ve větším stresu a nejspíš bych si nemohla dovolit půl roku nezávodit. Měla bych strach, že přijdu o sponzory nebo peníze od klubu. Takže jsem ráda, jak je to v USA nastavené,” porovnává.
„Také mě mrzí, že někteří naši trenéři za mými zády prohlašují, že mě v USA zničili. Není to tak. Nikdo na mě netlačil,“ zdůrazňuje. „Byla bych ráda, kdyby mladší atleti znali podrobnosti. Aby nikdo nezneužíval mou situaci k tomu, že odsoudí univerzitní cestu. Díky ní mohou sportovci získat vzdělání a zároveň trénovat na nejvyšší úrovni.”
