Web zprávy

Městečko nevykročilo ze stínu pogromu

Nebýt hrůzostrašného zločinu, který se tam odehrál uprostřed probíhající druhé světové války, když asi dvě stovky zfanatizovaných místních zavraždily 350 sousedů Židů, svět by se o jeho existenci sotva dozvěděl. Přitom ještě do roku 2000 vládlo přesvědčení, že zvěrstvo v Jedwabném spáchali nacisté, kterým prý nedobrovolně a pod tlakem pomáhalo několik Poláků.

Většina místních zarytě mlčí

Z Varšavy je to 170 kilometrů směr severovýchod. Po třech hodinách klidné jízdy autem se ocitám na náměstí připomínajícím široký park obklopený domy a kostelem sv. Jakuba. Nedaleko od svatostánku je velká informační tabule s údaji o městě i regionu. Ještě v roce 1939 tam žilo přes sedm set Židů a asi o stovku méně katolíků. O druhé světové válce se píše stručně, že Němci město okupovali do konce července 1941, kdy je vytlačila Rudá armáda.

Připomínka pogromu v polské obci Jedwabne

Foto: Profimedia.cz

O pogromu na Židy, ke kterému došlo 10. července 1941, kdy místní rozpoutali lov na sousedy, část z nich zlynčovali na náměstí a asi tři sta zahnali do prázdné stodoly za městem a zaživa je tam upálili, tu však není ani jediné slovo. Stejně chybí i směrovka vedoucí k místu největší tragédie nejen ve městě, ale i v širokém okolí, kde stojí nevelký pomník.

„Nevím, kde stála ta stodola a ani co se tam tehdy stalo, nejsem zdejší a spěchám na mši,“ odpovídá mi v rychlosti a vyhýbavě starší paní, když se jí ptám, kudy vede cesta k pietnímu místu. Dvojice mužů ve středním věku jen sklopila hlavy a vůbec nereagovala na otázku. Zkouším to ještě na radnici, ale vrátný mi říká: „Nikdo tu dnes není, lidé vyběhli za povinnostmi, zkuste to později.”

Zkušenosti jiných novinářů ovšem říkají, že i tak by mě nikdo nepřijal, neboť o jedwabském masakru se ve městě zarytě mlčí a na magistrátě o to víc. Slitovala se až prodavačka v cukrárně, kde jsem vešel na kávu. „Nedivte se lidem, že nechtějí s nikým cizím mluvit. Velmi nás bolí, co se zde v minulosti stalo, ale nikdo nám i tak nevěří, jako bychom my ty nešťastníky sami upálili. Jedwabne je už navždy městem smrti,“ říká na rozloučenou, a ukazuje dokonce zkratku vedoucí k místu tragédie.

Po cestě ještě potkám muže po sedmdesátce, s kterým hovořím pár minut. „Pane, nevěřte, že Poláci zahnali Židy do stodoly a podpálili je. Řekněte mi, kde by jen vzali tolik benzinu, jehož byl tehdy nedostatek, to museli udělat Němci,“ říká a tváří se přesvědčivě.

Na otázku, zda on či jeho blízcí chodí k pomníku, kde upálili Židy, odpovídá, že v podstatě ani ne, protože nemají čas. „Chodí tam hlavně židovští turisté, my se do toho nemícháme Stojí dlouho u pomníku, tiše, velmi tiše a odříkávají modlitby, kterým nejen já vůbec nerozumím.“

Stodola smrti a stovky kamínků

Stodola, do které tehdy rozběsněný dav zahnal Židy, stála na kraji městečka. Byla 19 metrů dlouhá a sedm metrů široká. Nikomu, žádnému muži, ženě ani dítěti se z ní nepodařilo uniknout před strašnou smrtí, uhořením zaživa. Řetěz a zámek na dveřích byly silnější než beznadějný boj uvězněných o holý život.

Nízká kamenná zídka označuje stěny stodoly, která se stala popravištěm pro tři a půl stovky lidských bytostí.

Připomínka pogromu v obci Jedwabne

Foto: Profimedia.cz

Uprostřed stojí kamenný blok se zazděnými fragmenty spálených desek a pod ním stovky malých kamínků, které jsou v souladu s hebrejskou tradicí symbolem přetrvávající vzpomínky na zesnulé. Zesnulé, jejichž strašnou smrt dodnes nikdo neobjasnil ani nevysvětlil.

Také přečtěte

Chlapce zachraňovali z řeky Moravy. Držel se trávy, aby ho nestrhl proud

„Dva chlapci si v části Dolní Zahrady kopali na břehu řeky fotbalovým míčem, který jim po …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *