Z Britského muzea nedávno pravděpodobně dlouholetý kurátor ukradl velké množství cenností, včetně zlatých šperků a drahokamů. Dlouhé roky si toho přitom nikdo nevšimnul. Ač si mnozí myslí, že je z muzea těžké cokoliv odnést, mnohokrát tomu tak není. Dokládají to i incidenty z historie.
Na krádež v Britském muzeu reagovali politici i profesoři.
|
Foto: Wikimedia Commons, Ham, CC BY-SA 3.0
Britské muzeum se poslední týdny otřásá v základech. Zjistilo se totiž, že z muzejní sbírky zmizelo nebo bylo poškozeno až dva tisíce předmětů. Na skandál reagovalo několik politiků včetně britské poslankyně a předsedkyně parlamentní skupiny pro africké reparace Bell Ribeiro-Addyové.
Předsedkyně upozornila na „směšné“ dřívější odmítání muzea vrátit sporné artefakty do země jejich původu. „Jedním z nejurážlivějších důvodů bylo, že by předměty v ostatních zemích údajně mohly být ukradeny. V Británii jsou ale lidé, kteří je nyní prodávají na online tržišti eBay,“ citoval ji list The Guardian. Ke krádežím se podle ní muzeum postavilo neuvěřitelně laxně.
Británie řeší skandální loupež. Zaměstnanec muzea měl krást vzácné artefakty
Poškození pověsti Britského muzea potvrdil i George Osborne, který předsedá správní radě instituce. „Mohli jsme dělat více, aby se krádežím zabránilo,“ vylíčil. Pozitivní je podle něj teď to, že odborníci už některé z ukradených předmětů začali získávat zpět. Rovněž uvedl, že muzeum zavedlo několik nových opatření, například posílilo ostrahu.
Neúplné záznamy
Hlavním problémem podle Osborna bylo, že muzeum nemá úplný katalog všech předmětů. Někdo, kdo věděl, jaké předměty nebyly zapsány, měl tedy velkou výhodu. „Jasným cílem je získání kompletní evidence předmětů v našich sbírkách,“ zmínil.
Co byste při návštěvě Britského muzea rozhodně neměli přehlédnout:
Zdroj: Youtube
Nedostatek transparentnosti podle kurátora světové archeologie v Pitt Rivers Museum na Oxfordské univerzitě Dana Hickse ukazuje na přetrvávající lpění britského národního muzea na imperiální nostalgii a „jakémsi Bohem daném právu držet předměty a nikomu o nich nic neříct.“
Krást v muzeu není tak těžké
Ukrást cennosti z muzea není zase tak těžké, jak by si člověk mohl myslet podle scén z hollywoodských filmů. V Britském muzeu se kradlo několik let, přesto si to zaměstnanci poprvé všimli až v roce 2021. A ani tehdy muzeum na upozornění ohledně podezření z krádeží předmětů řádně nereagovalo, za což také bývalý ředitel Hartwig Fischer nyní přijal odpovědnost.
Mumie jako zakázané slovo? Britská muzea takto přestala nazývat lidské ostatky
Emeritní profesor řecké kultury na Cambridgeské univerzitě Paul Cartledge se podle portálu The Economist podivuje nad tím, jak to, že si krádeží za takovou dobu nikdo nevšiml. Zmínil, že je jasné, že krádež Rosettské desky by zaměstnanci zaznamenali, ale zmizení drobné římské kameje mohlo snáze zůstat nepovšimnuto.
Mezi nejslavnější podobné krádeže v historii patří odcizení Mony Lisy z roku 1911 či zmizení třinácti uměleckých děl včetně obrazů od Rembrandta, Edgara Degase a Édouarda Maneta z roku 1990. Zloději ukradli také slavné dílo Edvarda Muncha „Výkřik“ a to rovnou dvakrát, nejprve v roce 1994 a podruhé o deset let později na stejném místě, v norském Oslu. Nejslavnější případy Deník přiblíží v připravovaném novém seriálu.
