S dalšími desítkami ukrajinských žen dochází čtvrtý den na dvouhodinovou výuku v rámci letních jazykových kurzů pro Ukrajince. Konají se v budově, známé jako Kolej Arnošta z Pardubic, nedaleko Národního divadla v Praze.
Učitelka, lékárnice i restaurátorka. Ukrajinky se učí česky, aby mohly pracovat
Když spolu máme dělat rozhovor, jde nám tlumočit ukrajinská koordinátorka Olga, jež pomáhá univerzitě jazykovou výuku organizovat. Iryna se zeptá, jestli to nemůže zkusit česky. „Snad něco budu vidět, teda vědět, učím se jen čtyři dni,“ dodala nesměle.
Od té chvíle se už bavíme jen česky a tlumočit nepotřebujeme. „Jezdím sem plno let za manželem a slyšela jsem český jazyk. Umím trošku mluvit, ale neznám gramatiku, proto jsem tady,“ vysvětluje.
Kurz trvá čtyři týdny a měl by dát jeho absolventům základní úroveň češtiny. „Ale já bych chtěla pokračovat ještě dále, chci umět pořádně česky,“ dodává. Latinku znala již z Ukrajiny, protože se tam učila německy. „Němčina jsou hodně podobná písmena,“ usmívá se. Olga doplňuje, že mnoho Slovanů se naučí čestinu rychle odposlechem, ale chybí jim gramatika, takže dělají chyby v psaném projevu.
Pro syny do Lvova
Až do konce června učila Iryna své ukrajinské středoškoláky on-line, desetiletý a sedmnáctiletý syn se zase připojovali po internetu do své výuky. Před prázdninami odjela na Ukrajinu napsat svým studentům vysvědčení a vyřídit papírování a také přivezla své děti na prázdniny k babičce a dědovi, kteří také bydlí nedaleko Lvova. „Ve Lvově a okolí je docela klid, ale občas tam taky přiletí ruská raketa, je to hrozný, člověk žádný den nemůže vědět, kam co dopadne,“ říká.
Přímo na Lvov Rusové vystřelili raketu v dubnu i v květnu, v červnu zase poškodily raketou železnici ve Lvovské oblasti. „Je to takové krásné starobylé město, krásné památky, architektura, bohatá historie, hodně mi připomíná Prahu. Jezdilo k nám i hodně turistů,“ vzpomíná.
Třetina ukrajinských uprchlíků už má práci. Plat? Neberou míň než Češi
Na konci prázdnin zamíří znovu na Ukrajinu a doveze do Česka své syny. Mladšího už sem přihlásila na základní školu, starší by tu rád studoval univerzitu, ale nejdřív také potřebuje absolvovat nějaký kurz češtiny. Natrvalo se přestěhovat za manželem do Prahy plánovali již před válkou. „Vyřídit si potřebné papíry ale stálo dost peněz. Dnes je to jednodušší,“ vysvětluje.
V Česku by pak ráda učila ukrajinštinu nebo dělala asistentku českým pedagogům. „Teda kdyby to bylo možné. To by bylo skvělý,“ usměje se a sepne ruce.
