Napadlo vás někdy, kde končí neprodaná auta? Tohle je ostuda výrobců


Na naší planetě je několik míst s velmi vysokou koncentrací automobilů, na které však jejich výrobci nejsou nikterak pyšní. A navíc jich přibývá, což nevěští nic dobrého.

Zkusili jste se někdy sami sebe zeptat, co se děje s vyrobenými, ale neprodanými automobily? Zkrátka těmi, co se vyrobí mimo zakázkové knihy a objednávky a pak smutně čekají u dealerů na svoje případné zákazníky? A pokud se tito neobjeví, uběhne modelový rok a přijdou nové modely, jsou jednoho dne naloženy a odvezeny – kam vlastně? Proč se vlastně vyrábí automobily „na sklad“, když potom dlouhé měsíce a roky stojí pod širým nebem a chátrají? Pojďte se na to podívat s námi. Jedná se o jednu z největších ostud všech automobilek.

Hřbitovy automobilů, často žel zcela nových

Existenci „hřbitovů automobilů“ vám potvrdí každý odborník, věnující se problematice výroby automobilů. Je to jakási pomyslná černá tečka na krásném a bezstarostném světě nových automobilů, která denně vídáme v televizních reklamách většiny automobilek. Za tímto bez chybičky se tvářícím příběhem jsou ve skutečnosti skryty desítky dalších příběhů, jejichž obraz už tak pěkný není a jejichž publikování v prime timu na hlavních kanálech si opravdu výrobci nepřejí.


iZdroj fotografie: Depositphotos

Moc by to totiž jejich pracně (a draze) budované image nepomohlo. Jaké příběhy to vlastně jsou? Shrnuli jsme je pro vás do následujícího přehledu:

Pět utajovaných hříchů výroby automobilů:

  • značný dopad na ekologii při těžbě nerostů, potřebných k výrobě automobilů
  • otrocká a špatně placená práce u některých dodavatelů komponentů, speciálně z Asie
  • celková uhlíková stopa je u automobilů větší než ta, která je udávaná
  • automobily jsou sice čím dál modernější produkty, ale jejich „trvanlivost“ a dlouhověkost se rok od roku snižuje
  • neprodané a nerecyklované automobily plní odstavné plochy po celém světě a škodí životnímu prostředí

Kdybychom tuto „hříšnou pětici“ brali bod po bodu a každému věnovali samostatný článek s detailním popisem dané problematiky, zabere nám to týden psaní a ještě nebudeme hotovi. Například druhý bod se špatně placenou prací v asijských továrnách je něco, co se evropskému uživateli evropských automobilů nečte zrovna dvakrát dobře. Ten raději nechce vědět, odkud to všechno v jeho „Made in EU“ automobilu pochází. Nás však bude zajímat bod poslední, věnující se „skladování“ vyrobených a neprodaných automobilů.

Proč se vlastně vyrábí automobily, když skončí na poušti?

Otázka z titulku napadne každého, kdo se jen trochu zamyslí nad zdánlivě nesmyslným počínání automobilek. Těm autům, která po tisících a desetitisících stojí po různých plochách po celém světě totiž technicky nic není, často to jsou zcela stejné modely, jaké koupíte za drahé a vydřené peníze u vás v shoroomu na kraji města. Mnozí by si možná řekli „tak já si nějaké vezmu, když vy je tam necháváte chátrat“. Kupodivu, nevezmete. Nejenže jsou areály většinou hlídané, ale přihlásit takové auto by byl nadlidský úkol.


iZdroj fotografie: Depositphotos

Proč se tedy vlastně vyrobí něco, o čem se téměř jistě ví, že se to neprodá? Důvodů je několik. Často chybí jen nějaký komponent (v poslední době to jsou nejčastěji čipy), bez kterého auto sice nefunguje, ale jinak vše potřebné k jeho výrobě je. A pro automobilku by bylo výrazně dražší zastavit celou výrobu, zastavit příjem materiálů, komponentů a poslat zaměstnance ve finále domů. Proto je v takové situaci výhodnější (a především levnější) vyrábět dál takříkajíc „na sklad“ s tím, že všichni (snažně) doufají ve zdárný konec a instalaci čipů.

Polovodičová krize: jsme nuceni vyrábět na sklad

Ostatně nemusíme chodit nijak daleko, přesně takto to praktikovala Škoda Auto během polovodičové krize, lány odstavených Octavií a Superbů bylo možné spatřit na vícero místech České republiky. Podobně třeba VW v Americe vykupoval dieselové TDI verze svých vozů v rámci aféry Dieselgate a dopředu věděl, že je defacto už nikdy nikomu neprodá. A úplně stejně s nimi plnil odstavné plochy okolo letišť, případně k tomu určená místa na pouštích, zcela mimo civilizaci, jak je popsáno i v přiloženém videu:

Jak to vidí AutoŽivě.cz

Problematika odstavených a pomalu chátrajících automobilů se po celém světě stává nemilou, pokud možno nekomunikovanou a spíš víceméně tajenou skutečností. Pochopitelně, nikdo se nechce chlubit, že si v 21. století nedokáže ani technicky, ani finančně, ani obchodně, zkrátka jakkoli poradit s moderními automobily, jimž v drtivé většině případů nic nechybí a jsou schopné provozu. Jen je zkrátka „výhodnější“ je neprodat vůbec.

Což popravdě není dnes, v době rozvírajících se nůžek mezi chudobou a bohatstvím nic, co by PR a reklamní oddělení jakékoli automobilky chtěly ukazovat. V těch „uzemněných“ autech jsou totiž ztracené miliony dolarů, které se na druhé straně musí někde dohnat. Ve všech těch rozesmátých a pozitivních reklamách by tedy muselo být napsáno, že v ceně nového automobilu jsou i další tři, které někde chátrají na poušti v Kalifornii… A to opravdu není nic k radosti ani k obdivu.

Nemluvě o ekologických rizicích, všechna ta auta pod sebe pomalu, zato dlouhodobě „něco“ upouští, byť jsou často bez náplní. A kdyby jednou došlo na podobné „skladování“ i elektromobilů, nikdo nechce domýšlet, kde by to mohlo skončit. Doufejme, že se najde důstojnější konec života automobilů, než na „volných“ plochách po celé zeměkouli. Není to hodno pokroku, kterému by 21. století mělo být přislíbeno.