Web zprávy

Natočil i to, co bylo nefilmovatelné, vzpomíná na zesnulého režiséra Menzela Zdeněk Svěrák | iROZHLAS

Česká i světová kinematografie vzpomíná na režiséra Jiřího Menzela. Autor nezapomenutelných snímků s hrabalovským nádechem, jako Ostře sledované vlaky nebo Postřižiny, ale i hořkosladkých komedií Vesničko má středisková a Na samotě u lesa, zemřel ve věku 82 let. „Jeho filmy poznáte, i když se nebudete dívat na titulky. Dal jim svůj zvláštní, těžko popsatelný rukopis,“ uvedl pro Radiožurnál o Menzelově odkazu herec a scénárista Zdeněk Svěrák.



Praha

Sdílet na Facebooku


Sdílet na Twitteru

Sdílet na LinkedIn

Tisknout


Kopírovat url adresu



Zkrácená adresa




Zavřít



Láska k našemu divadlu byla taková, že s námi chtěl i hrát – působil pak celkem ve dvou rolích, vzpomínal na Menzela Zdeněk Svěrák | Foto: Khalil Baalbaki

Pamatuje si ještě, když Jiří Menzel přišel do Divadla Járy Cimrmana poprvé?
Chodil tam tak často, že nevím, kdy to bylo poprvé. Byl také první, kdo si naše hry natáčel na svou malou kameru. Láska k našemu divadlu byla taková, že s námi chtěl i hrát – působil pak celkem ve dvou rolích. V komedii Vražda v salonním coupé hrál továrníka Majera, a pak hrál docela pěkně v pohádce Dlouhý, Široký a Krátkozraký Děda Vševěda. Tam si i přimyslel text – věta „Trpaslík je dobrý plavec“ byla o samotě, a on k tomu dodal: „ale nevydrží“. A to tam zůstalo.


Zemřel oscarový režisér Jiří Menzel, bylo mu 82 let


Číst článek

Jak mu to šlo? On sám o sobě říkal, že neumí tak dobře mluvit a necítí se na to.
U nás hrál strašně krátce. Když přišlo období, kdy měl jet do zahraničí, tak se neustále omlouval a nakonec řekl, že to nemá cenu. Působil s námi asi dva roky.

Jiřímu Menzelovi jste také napsal scénáře k několika filmům, například Vesničko má středisková nebo společně s Ladislavem Smoljakem Na samotě u lesa. Byl s vašimi nápady hned spokojený nebo vám do nich třeba i nějak zasáhl?
S Ladislavem Smoljakem jsme pro něj napsali Na samotě u lesa, a to bylo naše první pracovní setkání. Zjistili jsme, že když Jirka Menzel začne točit film, tím filmem onemocněl. Až do konce měl strach, že se to nepovede. Když jsem mu přinesl scénář k Vesničce, řekl: „Je to pěkný, ale je to tuzemák“. Netušil právě, že protože je to tak český, bude to zahraničí zajímat. Nebo to tušil a neřekl mi to.

Jak to vypadalo při natáčení? Mohli jste si dovolit i improvizovat, nebo to bylo striktně zakázáno?
Jako autoři scénářů jsme chtěli od herců, aby řekli přesně to, co jsme napsali a to jsme dodržovali, i když jsme byli my herci.

Čím je podle vás Jiří Menzel pro českou, ale třeba i světovou kinematografii?
Jeho filmy poznáte, i když se nebudete dívat na titulky. Dal jim svůj zvláštní, těžko popsatelný rukopis. Jeho způsob umožňuje natočit i to, co je nefilmovatelné. Takovým příkladem je třeba Rozmarné léto – to je Vančurova kniha, jejíž kouzlo spočívá v umělecké a vykonstruované řeči, ale lidé takhle spolu nemluví. Ale on i tuto knížku dokázal zfilmovat a ta jistá nepřirozenost tam funguje.

tzr

Sdílet na Facebooku


Sdílet na Twitteru

Sdílet na LinkedIn

Tisknout


Kopírovat url adresu



Zkrácená adresa




Zavřít





Také přečtěte

Rozdíl mezi vně a uvnitř se ve vile místy zcela stírá

Stavba zvaná Vila Lobos stojí na mírném kopci, který jí umožňuje výhled nejenom na výškovou …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít k navigační liště