Padli na dno, v zimě umírají na ulici. Lidem bez domova nabízí šanci Přístav

Třiapadesátiletý Tomáš je na vozíku. Dříve pracoval jako jeřábník ve vsetínské slévárně. Po rozvodu skončil s igelitovou taškou na ulici a přístřeší našel v azylovém domě. Jenomže pak do jeho života zasáhla nehoda. Při oslavě narozenin si rozdrtil krční obratel, načež ochrnul na polovinu těla. „Když jsem ochrnul, tak jsem se po schodišti nedostal k pokojům. Nemohl jsem tam dál být,“ vypráví muž ve vyhřátém pokoji v Domově Přístav v pražském Zahradním Městě.

Měl štěstí. Ještě v nemocnici mu sociální pracovník vyřídil veškeré dokumenty a odtud putoval rovnou do Prahy. To bylo zhruba před měsícem. „Je tu klid, příjemný kolektiv a dobré jídlo. Soused má akvárium s rybičkami a je také na pohodu. Je tu dobře. Nevím, co by se se mnou stalo, kdybych se sem nedostal. Říkali, že by to se mnou dopadlo špatně,“ přemítá.

Bezdomovectvím jsou ohroženy statisíce lidí, říká Krupa z Armády spásy

Jeho slova potvrzuje vedoucí zařízení, které provozuje Armáda spásy, Tomáš Ficek. „Jsou tady lidé, kteří už propadají sociální sítí. Tito lidé by skončili na ulici, kde by umírali, protože nejsou schopni se o sebe postarat. Toto je jejich úplně poslední šance se zachytit,“ popisuje Ficek.

Tomáš je jedním z 42 lidí, kteří zde našli svoje místo. Ne všichni mají tělesné postižení. Často se sem dostanou lidé, kteří trpí třeba i duševním onemocněním a v klasickém domově důchodců by jen těžko hledali místo.

Třiapadesátiletý Tomáš je po úrazu připoutaný k invalidnímu vozíkuZdroj: Deník/Zbyněk Pecák

To byl případ dvaašedesátiletého Romana. Ještě nedávno obýval pražský byt se svojí matkou, ale po jednom záchvatu vzteku skončil v psychiatrické léčebně v Bohnicích, kde strávil devět měsíců. Tam si ho také našli lidé z Armády spásy a dnes je už dva roky spokojeným obyvatelem Přístavu.

Nižší mzdy

Národní ředitel sociálních služeb Armády spásy Jan František Krupa tvrdí, že zhruba čtvrtina bezdomovců potřebuje využívat nějakou službu sociální péče. „Mezi lidmi bez domova je navíc zastoupeno stále více seniorů, kteří se do standardních domovů pro seniory nedostanou, ale potřebují péči druhé osoby a jako každý jiný v jejich situaci důstojně žít,“ doplňuje.

Přístav je dostupný lidem od 27 let. V pražském zařízení ale mají největší zastoupení klienti mezi padesátým a šedesátým rokem, přičemž většinu tvoří muži. „Nejstaršího uživatele tu máme ve věku osmdesát let. Je z Moravy a patří mezi nejčipernější,“ líčí Ficek.

Šéfka centra pro mladé bezdomovce: Holky musejí být ostré, aby na ulici přežily

O chod domova se stará 35 lidí. „Od začátku jsme se potýkali s problémem, abychom tu měli dostatek zdravotního personálu,“ přibližuje Ficek. Potíž je v tom, že zdravotní sestry mají v neziskových organizacích podstatně menší mzdy než jejich kolegyně a kolegové třeba ve státních nemocnicích. Čísla Platformy 10, v níž jsou zastoupeny největší neziskové organizace, ukazují, že tento rozdíl činí přibližně šestnáct tisíc korun měsíčně.

Podobné je to i v dalších profesích. Třeba rozdíl v odměně pracovníků v sociálních službách je asi pět tisíc korun. Přesto do této sféry zamířil bývalý barman Luboš Garaj. „V gastronomii jsem skončil, protože jsem to už dělal dlouho a kvůli smlouvám, protože je to tam napůl načerno. Moje přítelkyně je lékařka a přišlo mi, že by tahle práce byla příbuzná jejímu oboru,“ vysvětluje sedmatřicetiletý muž, kterému tato práce připadá smysluplnější, než když stál za barem.

Více seniorů

V současné době Armáda spásy provozuje šest Domovů Přístav po celé republice. Krupa předpokládá, že lidí bez domova v seniorním věku bude stoupat. Hlavní metodik organizace Naděje Jakub Dutka upřesňuje, že bez domova jsou nejčastěji muži středního a staršího věku. Třeba v Praze představují lidé ve věku 27 až 49 let téměř polovinu všech klientů Naděje.

Nicméně například v Litoměřicích stejný podíl tvoří lidé starší padesáti let. „Stárnutí lidí, kteří jsou v situaci bez domova, nemají adekvátní bydlení, vnímáme jako jedno z nejkritičtějších témat,“ varuje Dutka.

Obyvatelé Domova Přístav v pražském Zahradním MěstěZdroj: Deník/Zbyněk Pecák

Ostatně zvýšený zájem o služby lidem bez domova Naděje od loňska zaznamenává po celé zemi. V Praze jejich počty sice zůstávají stejné jako loni, ale přibylo klientů, kteří využívají služeb nízkoprahových center. Jejich návštěvnost se zvedla o dvacet procent, nových klientů přibylo o desetinu.

„Faktorů, které způsobují bezdomovectví, je vždy víc, ovšem dopady pandemie a zdražování k nim určitě patří. Náklady na bydlení šly prudce nahoru, to považujeme za velký problém,“ míní Dutka. Je přesvědčený, že tématu chudoby a pomoci v bytové nouzi se v České republice dlouhodobě nedostává tolik pozornosti, kolik by si zasloužilo.

Život na ulici? Tři čtvrtě dne strávím sháněním jídla, říká mladý bezdomovec

Charita Česká republika nedávno upozornila, že v současné době je zatíženo exekucemi 660 tisíc lidí, přičemž 400 tisíc z nich čelí mnohačetným exekucím. „Systém exekucí a insolvencí je stále nastaven velmi striktně a brání návratu jedinců k oddlužení a návratu na pracovní trh,“ tvrdí koordinátorka sociálních aktivit Charity Iva Kuchyňková.

Na nejchudší se zaměřil projekt ministerstva práce a sociálních věcí. Stát z peněz Evropské unie v říjnu dodal potraviny za 37,5 milionu korun do skladů charitativních organizací. Do konce roku by pak měl dodat ještě hygienické potřeby za 14 milionů a další potraviny. Projekt potrvá až do konce dubna 2026 a je na něj vyčleněno 684 milionů korun. „Chceme podpořit asi 285 tisíc osob potravinovou pomocí a přibližně 233 tisíc osob materiální pomocí,“ dodává ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL).