Web zprávy

Poradíme si, pacienti si třeba fotí mandle nebo otok, líčí lékař ze Šumavy


„Práce rozhodně neubylo, naopak, v primární péči si nemůžeme naplánovat, kdo do ordinace přijde nebo nepřijde. Do toho přibyly povinnosti epidemiologického charakteru, péče o akutně nemocné koronavirové pacienty a částečně trasování, no a teď i organizace očkování. Z hlediska zachování kvality péče zároveň nemůžeme dopustit, aby ubyla práce na prevenci či předoperačních vyšetření a tak zvládáme vše dohromady“, říká praktický lékař ze Šumavy Jan Kovář.

Vzpomenete si, kdy vám došlo, že to opravdu není běžná viróza?

Bylo to zjevné už někdy v únoru loňského roku, kdy bylo patrné jak se koronavirus šíří alpskými středisky, tušili jsme, že to bude velký problém. My jsme v tu dobu zastavili preventivně objednávání pacientů na odložitelné výkony. Především jsme tedy zrušili klasické preventivní prohlídky. Ale sledování třeba pacientů s diabetem nebo vysokým krevním tlakem, to prostě nejde jednoduše odložit, ta kontrola je tam nutná, aby nedocházelo ke zhoršení stavu. Předoperační vyšetření také nejdou jen tak zrušit, tedy pokud se jedná o výkony, které zachraňují život nebo zdraví. Musel jsem přijmout druhou zdravotní sestru, abychom stihli vyřizovat telefonické a e-mailové konzultace s pacienty a začali jsme shánět ochranné pomůcky. Museli jsme z kraje hodně improvizovat, takže k pacientům jsem začal vyjíždět s onou známou šnorchlovací maskou s adaptérem a vojenským filtrem a po špitálech jsem u kolegů sháněl ochranné pláště.

Pardon, jak se vůbec tvářil první pacient, když jste k němu přijel v té ochranné šnorchlovací masce?

Byl rád, že jsem přijel a že si nebude muset volat sanitku. Maska ho pobavila, ale nevyděsila.

Kolik máte pacientů?

V ordinaci mám registrováno 1 500 pacientů a tedy je to střední až menší ordinace a převažuje věková skupina nad šedesát let a to velmi výrazně, právě i proto, že jsme venkovský obvod, Volyně má asi tři tisíce obyvatel, ale s přilehlými obcemi, kde většinou žijí staří lidé na svých rodových statcích, tedy jde o výrazně starší populaci než ve velkých městech.

Což je tedy populace koronavirem i výrazně ohrožena. Cítil jste obavu? Změnilo se nějak jejich chování?

To se změnilo, ale řekl, že ne v negativním smyslu, pacienti byli ohleduplnější nechtěli zbytečně chodit s potížemi, které považovali za méně závažné a velmi dobře zareagovali na výzvu, aby se objednávali, aby dali vědět včas a aby dodržovali termíny. Práce s pacienty je tu tedy příkladná.

Zaznamenali jste tak i posun v komunikační technologické rovině?

My jsme si vystačili s telefonem. Videohovor jsme nerealizovali zatím žádný. Sem tam jsme využili fotoaparát na mobilu a pacient si tak vyfotili vyrážku, hrdlo s angínovými mandlemi, oteklý kloub a pak jsme zkonzultovali, zda to zvládneme distančně nebo přímo v ordinaci, abychom něco nezanedbali.

Vám to jako lékaři stačí, když vidíte vyfocený kloub k tomu, abyste poznal, co se děje?

No, je to velmi nepříjemná situace, nebyli jsme na to trénovaní ve škole, ani v praxi před atestací a ani v dosavadní praxi, je to nekomfortní situace, nepříjemná, ale my jako praktičtí lékaři jsme hodně schopni se adaptovat, improvizovat. A tady pak musím velmi zdůraznit výhodu praktického lékaře, a to je znalost svých pacientů, znalost jejich stonání, tak jak se obvykle projevují a znalost jejich rodiny. A díky tomu dokážeme léčit i na dálku kvalitně.

Vy sloužíte v místě, kde jste od dětství vyrůstal. Takže i to je pro vás jistě výhodou. Co se venkovského doktora týče, tak si lidé vybaví Štěpána z filmových Básníků nebo Rudolfa Hrušínského z Vesničko, má středisková. Jak je vlastně u vás možné odlišit pracovní dobu od doby vašeho volna? Jinými slovy, mají na vás vaši pacienti soukromý mobil? A volají vám kdykoliv?

Já teď doufám, že kolegy praktické lékaře moc nepobouřím, ale je taková mezinárodní zkušenost, že pokud praktičtí lékaři dají k dispozici své soukromé telefonní číslo a pacienti vědí, že mohou kdykoliv zavolat, tak prakticky vůbec nevolají. Tento pocit jistoty je dostačující proto, aby si počkali do druhého dne na pracovní dobu, takže si řeknou, ještě to chvilku vydržím a není to tak hrozné, kdyby mi bylo hůř, tak vím, že mohu kdykoliv zavolat. A to je zkušenost přímo od prezidenta světové organizace praktických lékařů. Já dávám svůj soukromý telefon pacientům v těžkých stavech, tedy třeba, když mají paliativní péči. Když se domluvíme s rodinou, že pomůžu dochovat pacienta doma ve svém prostředí, tak rodina má na mě telefon a může mi volat ve dne, v noci, v sobotu, v neděli.

Neměl jste obavy, aby vás nenakazil třeba někdo z příbuzných těch pacientů? Nebo že byste mohl naopak přenést něco, o čem vy nevíte?

Tuhle obavu máme vlastně pořád. Setrvale jsme jednou nohou v karanténě nebo v izolaci a řekl bych, že tady je markantní rozdíl mezi tou první jarní vlnou, kdy jsme opravdu byli úzkostní, kdy jsme se velmi pečlivě chránili a tou druhou podzimní vlnou, kdy po té, co jsme vlastně zjistili, že jsme se nenakazili, se trochu méně bojíme a já jsem byl v ordinaci i na těch návštěvách v mnohých kontaktech s pozitivními pacienty a pořád jsem negativní i protilátkami i antigenním testováním, které si ustavičně dělám v ordinaci, takže zdá se, že hygienický standard, který dodržuji, je dostatečný. Takže i ta úzkostlivá obava už je zmírněna.

Jak to vidíte další vývoj koronavirové epidemie?

Dělám si velké naděje, že očkování nás z toho dostane. Nakonec právě očkování se ukázalo v historii medicíny jako nejúčinnější nástroj v boji proti epidemiím a proti přenosným nemocem. Takže v tomto smyslu zcela důvěřuji postupům vakcinologů. Sám už v sobě mám první dávku vakcíny, bez jakýchkoliv vedlejších účinků a těším se na druhou.

Budete očkovat i ve své ordinaci?

Doufám, že budeme, ta současná situace s plánováním očkování je dost neutěšená a nemáme moc validních informací, zda se k nám dostanou očkovací látky. Přesto, ve Volyni už mám připravený program, že bychom mohli vytvořit takové mikrovakcinační centrum. Jsem už domluvený se sestřičkami a s kolegy ze zdravotního střediska, že bychom tam mohli mít jednou či dvakrát v týdnu službu a očkovat širokou populaci ve Volyni. Velice orientačně už je to nabídnuto i hejtmanovi Kubovi, který zajišťuje očkovací strategii pro Jihočeský kraj, ale prioritní jsou samozřejmě velká centra ve velkých městech.

Jak je to letos s chřipkami? A proč může být v roce 2022 chřipka mnohem intenzivnější? Kdo praktickým lékařům pomáhá nejvíce? A kde shánějí aktuální informace? Odpovědi i na tyto otázky najdete v Rozstřelu a celém záznamu rozhovoru moderátorky Elen Černé s hostem po Skypu, kterým byl Jan Kovář, všeobecný praktický lékař z jihočeské Volyně.

Také přečtěte

Chalupa místo Egypta. O MS nejdřív přišel Babák, potom i ostatní Češi

Přesto jej hlavně kvůli spoluhráčům, kterých sice nakonec moc zdravých nezůstalo, mrzí, že se Česko …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *