Před 70 lety přistál na jihokorejském letišti Kimpcho, tehdy využívaném také americkým letectvem, severokorejský pilot No Kum-sok. I se svým strojem MiG-15 z komunistické země pláchnul, aby mohl žít ve svobodném světě. Jeho příběh je jedním z nejznámějších zběhnutí pilotů.
První záběr stroje MiG-15 severokorejského pilota No Kum-soka poté, co s ním přistál na jihokorejském letišti Kimpcho, přímo mezi stroje amerických letců
|
Foto: Wikimedia Commons, USAF – National Museum of the U.S. Air Force, volné dílo
O loňském druhém svátku vánočním ve floridském městě Daytona Beach naposledy vydechl 90letý muž jménem Kenneth H. Rowe. Zůstala po něm manželka, dvě děti a jeden vnuk a také vzpomínky na dlouholetou kariéru leteckého inženýra, vyučujícího na prestižní Embry–Riddle Aeronautical University. O jeho smrti okamžitě napsala přední americká média. Kenneth H. Rowe totiž nebyl „obyčejným“ akademikem v důchodu. V touze po životě ve svobodě a demokracii se stal jednou z důležitých postav amerických válečných dějin 20. století.
Kdysi se jmenoval No Kum-sok a pocházel ze Severní Koreje. Když mu bylo 21 let a v komunistické vlasti byl pilotem stíhačky, rozhodl se severokorejskému režimu uniknout. 21. září 1953, tedy přesně před 70 lety, na stíhačce pláchl do Jižní Koreje a svůj MiG-15 poskytl ke zkoumání americkému letectvu – byl to vůbec první funkční MiG-15, který americké letectvo získalo.
Severokorejský pilot No Kum-sok, který v roce 1953 zběhl a poskytl americkému letectvu sovětský letoun MiG-15
Sto tisíc za stíhačku
No Kum-sok se narodil v roce 1932, kdy korejské území okupovalo Japonsko. Jeho otec syna vedl k politické podpoře Ameriky, a jeho matka, katolička, ho zase vychovávala v touze po demokracii. Jenže do života dospívajícího mladíka zasáhlo poválečné rozdělení korejského území na dva ideologicky znepřátelené státy – komunistickou Korejskou lidově demokratickou republiku, tedy KLDR neboli Severní Koreu pod vlivem Sovětského svazu, a demokratickou Korejskou republiku, tedy Jižní Koreu podporovanou a ve sféře vlivu USA.
A rodina No Kum-soka se ocitla na území Severní Koreje. Vzhledem k nebezpečí, jaké hrozilo příznivcům Ameriky v KLDR, musel mladík i jeho rodiče své politické názory skrývat. „O cestě do Ameriky začal snít hned po rozdělení Koreje a nastolení komunistické vlády,“ připomíná list The New York Times.
Jedenáct měsíců mučení. Když Korejci zajali americkou loď, hrozila jaderná válka
Další zvrat v životě rodiny nastal, když mladíkovi v roce 1949 zemřel otec. Tehdy mladý No Kum-sok narukoval. Ne z ideologických důvodů, ale protože věřil v lepší životní podmínky. Navíc už tehdy doufal, že se mu nějakým způsobem podaří zběhnout. Působil nejdříve u severokorejského námořnictva, poté se dostal k pilotnímu výcviku a stal se stíhačem. Výcvik byl velmi přísný a náročný.
„Sedm dní v týdnu měli kadeti vyučování matematiky, fyziky, chemie, meteorologie, navigace, komunistické historie, tělocviku, nacvičovali i pochod na vojenských přehlídkách. Životní podmínky byly barbarské. V ubikacích – barácích se netopilo a netekla teplá voda,“ nastiňuje Air and Space Forces Magazine.
Severokorejský pilot No Kum-sok v typické letecké kombinéze a s výstrojí severokorejského letce
V roce 1950 jeho plány na zběhnutí narušilo, když severokorejská vojska překročila stanovenou hranici s Jižní Koreou. Na poloostrov zamířily jednotky OSN pod vedením USA a zeměmi na další tři roky začala zmítat válka. „No Kum-sok odlétal více než sto bojových misí,“ píše list The New York Times.
Jak ale sám říkal, nikdy nechtěl nikoho sestřelit a ani nesestřelil. „Bál jsem se, že budu nucen zabít jednoho z mých milovaných Američanů. Střílel jsem tak, abych nic nezasáhl, protože jsem nechtěl nic zasáhnout,“ napsal ve svých pamětech.
Ve stejnou dobu, kdy se No Kum-sok tužil za kniplem nových sovětských stíhaček MiG-15bis, přesně po těchto stíhačkách prahlo americké letectvo. „Jejich pokročilý design a výjimečný výkon síly OSN vyděsily. USA doufaly, že jedno z letadel bude možné získat pro technickou analýzu. Piloti MiGů-15 si však dávali velký pozor, aby nelétali nad územím, kde působily síly OSN, kde by mohli být přinuceni přistát,“ připomíná web National Museum of the United States Air Force.
Raději se sami zabili. V Severní Koreji lidé umírají hlady, ze svědectví mrazí
Touha amerického velení dostat do rukou provozuschopný kus MiG-15 byla tak velká, že spustilo takzvanou Operaci Moolah. Při ní začali v dubnu 1953 nad severokorejským územím shazovat letáky slibující odměnu 100 tisíc amerických dolarů (v přepočtu na dnešní hodnotu peněz zhruba milion amerických dolarů, tedy necelých 23 milionů korun) prvnímu severokorejskému pilotovi, který dezertuje a „doveze“ přitom Američanům vytoužený stroj.
No Kum-sok dle svých slov o žádné takové nabídce nevěděl. Byl to ale právě on, kdo odměnu získal. „Plnil si svůj sen uniknout komunismu a přitom donesl americkému letectvu dárek – první neporušený MiG,“ shrnuje list The New York Times.
„To je zatracený MiG!“
21. září přesně před 70 lety sedl do svého letadla zdánlivě jako obvykle. Jenže nic dalšího už „jako obvykle“ nepokračovalo. Než se mohl kdokoliv z jeho kolegů vzpamatovat, oddělil se od dalších patnácti letounů, s nimiž letěl na průzkumný let, a tehdy 21letý pilot si to namířil z letiště hned u Pchjongjangu na jihokorejské území, konkrétně letiště Kimpcho, odkud tehdy startovaly americké stroje.
Letoun MiG-15, se kterým severokorejský pilot No Kum-sok uletěl do Jižní Koreje a který následně jako první letoun tohoto typu mohlo prozkoumat americké letectvo
Celá akce – od startu až po přistání – mu trvala 17 minut a za nervy drásající čtvrthodinu ho ani jednou nikdo nekontaktoval. Severokorejské stíhačky nestihly zareagovat a Američané tehdy shodou okolností prováděli údržbu pozemního radaru, takže si ho nezvládli všimnout. Bylo to štěstí, protože jinak mu hrozilo sestřelení. „Požehnáním pro něj bylo také to, že ten den bylo velmi jasné a dobré počasí,“ nastiňuje Air and Space Forces Magazine.
Pilot No přistál na letišti špatným směrem – téměř při dosednutí narazil do v té chvíli rovněž přistávající americké stíhačky F-86 Sabre, která dosedala přímo proti němu. Její pilot, kapitán Dave William, na poslední chvíli uhnul a zmohl se jen na šokovaný výkřik do vysílačky. „To je zatracený MiG!,“ dostal ze sebe.
Děsivé svědectví z vězení v KLDR: Oběti mluvily o bití, týrání i pojídání hmyzu
Na zemi No svůj stroj zastavil mezi stíhačkami Sabre. „Odepnul jsem si kyslíkovou masku a poprvé ve svém životě jsem se nadechl svobodného vzduchu,“ napsal později ve svých pamětech.
Pak rychle vyskočil ze své stíhačky, rozerval obrázek zakladatele Severní Koreje, který byl umisťován do kokpitů severokorejských letadel a pak zvedl ruce do vzduchu na znamení, že se vzdává. Blížily se k němu desítky ozbrojených mužů, kteří mířili na něj.
Celé letiště bylo v šoku. „Zdálo se, že nikdo neví, co má dělat. Křičel jsem motorcar, motorcar, motorcar, což bylo jediné anglické slovo, které jsem si pamatoval ze střední školy, a doufal jsem, že někdo přijede s autem a odveze mě na velitelství,“ popisoval první chvíle na základně No ve svých pamětech.
No Kum-sok a jeho příběh:
Zdroj: Youtube
No skončil v první chvíli v zajetí a vyslechli jej agenti CIA. Prohlásil, že chtěl uniknout z „rudého podvodu“.
Když se ho zeptali, zda to udělal kvůli Operaci Moolah (která mimochodem v té době v podstatě už téměř skončila, neboť dva měsíce před zběhnutím No Kum-soka ukončilo horkou fázi Korejské války příměří), tvrdil, že o odměně za opatření MiG-15 pro americké letectvo vůbec nevěděl.
Nový život
Americké letectvo díky 21letému mladíkovi konečně mělo, co chtělo. Letoun byl převezen na základnu na Okinawě, kde jej otestovali nejlepší američtí piloti – včetně Toma Collinse a legendárního Chucka Yeagera, prvního muže, který překonal nadzvukovou rychlost. Závěr? F-86 Sabre byl podle hodnotitelů lepší a výkonnější stroj, připomíná web Embry-Riddle Aeronautical University.
Deset let vlády Kim Čong-una: Popravy příbuzných, málo jídla i zákaz kabátů
Z No Kum-soka se stal v Americe hrdina. Mladý muž dostal šanci na nový začátek, a jelikož splnil i podmínky stanovené operací Moolah, odstartoval nový život také se šekem na 100 tisíc dolarů.
V roce 1954 mohl emigrovat do Spojených států amerických, kde se dokonce potkal s tehdejším viceprezidentem Richardem Nixonem a jako celebrita byl pozván do celostátních talkshow. Tehdy přijal nové jméno Kenneth H. Rowe, a později za ním směla přijet i jeho matka, která emigrovala do Jižní Koreje v roce 1951.
Setkání No Kum-soka s matkou v americkém Seattlu:
Zdroj: Youtube
V USA se vrhnul na studium. „Vystudoval mechanické a elektrické inženýrství na University of Delaware,“ uvádí National Museum of the United States Air Force.
Oženil se se severokorejskou emigrantkou a založil rodinu. Jako letecký inženýr následně pracoval pro velké společnosti jako Grumman, Boeing, Pan Am, General Dynamics, General Motors, General Electric, Lockheed, DuPont, a Westinghouse.
Dalších 17 let pak jako profesor vyučoval letecké inženýrství na Embry–Riddle Aeronautical University. „Byl velmi přátelským člověkem se skvělým smyslem pro humor,“ vzpomínal na něj jeho tamní kolega Lakshmanan Narayanaswami.
Zběhlý severokorejský pilot No Kum-sok se v roce 1954 potkal v Kapitolu s tehdejším americkým viceprezidentem Richardem Nixonem
Podobně se o něm vyjadřoval i další kolega Bob Oxley. „Byl upřímný a čestný. Byl zastáncem hodnot, které mají Američané mít: věřil ve svobodu projevu a toleranci jiných úhlů pohledu,“ prohlásil Oxley po jeho smrti.
Popravený kamarád
Jak sám říkal, svého odchodu ze Severní Koreje nikdy nelitoval. V roce 1970 ho ale zasáhlo zjištění, jak se severokorejští vojenští představitelé mstili za jeho útěk. Pomsta režimu se soustředila na jeho kolegy z letectva.
Byla brutální a nelítostná. Poprava zastřelením čekala pět zcela nevinných a o ničem netušících pilotů a velitelů z letky, kde No sloužil. Jejich jediným proviněním bylo, že se s dezertérem přátelili nebo měl spadat pod jejich velení. Nejvíce No Kum-soka zasáhlo, že mezi popravenými byl i jeho nejlepší kamarád, poručík Kun Soo Sun.
Obyčejný Američan
Přestože Kenneth Rowe nerad o své minulosti mluvil a po publicitě netoužil, vzhledem k neutichajícími zájmu o jeho osobu v roce 1996 napsal a vydal memoáry nazvané Migem 15 za svobodou (A MiG-15 to Freedom) a v roce 2015 poskytl spisovateli Blaine Hardenovi rozhovory pro svou autobiografii The Great Leader and the Fighter Pilot: The True Story of the Tyrant Who Created North Korea and The Young Lieutenant Who Stole His Way to Freedom.
Rozhovor s No Kum-sokem:
Zdroj: Youtube
Jinak ale rád žil v ústraní. Po odchodu do důchodu zůstal s manželkou v Daytona Beach. „Zdálo se, že se mu tady hodně líbí. Měl rád teplé počasí a myslel si, že jsou tady milí lidé,“ řekla po jeho smrti jeho dcera Bonnie Roweová listu The Daytona Beach News-Journal.
Podle ní vždy chtěl jen klidný život ve svobodě. „Nikdy netoužil být celebritou. Chtěl být běžným Američanem,“ podotkla.
