Výjimkou je zelenina na Točáku. Provozuje ji Stanislav Škůrek. „Poslední zeleninou v centru jsme už hodně dlouho. Nikdo to nechce dělat. Zelenina znamená, že jste u obchodu uvázaný sedm dní v týdnu a to je dřina. Zeleninu musíte jezdit nakupovat denně včetně neděle, kdy přichází zboží do skladů. A pak jste tady pořád. Pořád přebíráte. Ráno přeberete citrony a odpoledne tam zase máte nějaký zkažený. Je to živé zboží,“ popisuje zelinář své podnikání.
Ze sportovce kuchařem. Muž nabízí ve food trucku poctivé burgery
V oboru se pohybuje od roku 1991. Původem Olomoučan prodával zhruba patnáct let v krajské metropoli. Odstěhoval se ale na chalupu do Oskavy a v budově Podniků města Šumperka působí třináct roků.
Jen před pěti lety menší prostor vyměnil za větší. Předtím prodával v pasáži Slovan. „Byl jsem tam dva roky a jsem rád, že sem odtamtud vypadl. Jednou jsem držel peníze a byl takový průvan, že paní, které jsem je dával, uletěly. V tom průvanu to bylo na umření,“ popisuje pětašedesátiletý muž.
Sedm dní v týdnu, deset hodin denně
Proč se rozhodl s podnikáním skončit? „Když jste v důchodu a děláte sedm dní v týdnu deset hodin denně, to stačilo. Moje dcera se mnou prodávala dvacet let. Chtěla tady zůstat, ale v jednom člověku se to zvládnout nedá. Když marodíte, jste úplně v čudu. Nájem, elektřina pořád běží a nikdo je za vás nezaplatí. Tak se od 1. června nechala zaměstnat a já si najdu čtyřhodinovou brigádu,“ objasnil své rozhodnutí.
Povídáme si po chvilkách, do krámku totiž stále vstupují další zákazníci. V ruce nejčastěji drží jahody nebo meruňky.
„Lidé chodí pro sezonní zboží. Na jaře meruňky, jahody, pak broskve, nektarinky, v zimě pomeranče, mandarinky. Natahám se toho opravdu hodně. Denně tudy projdou jeden až dvě tuny. Je ale fakt, že je toho čím dál méně, města se vyprazdňují. Když byl covid, všechno se zavřelo a v centru měly otevřené dvoje potraviny a já Zaměstnané ženy začaly chodit jinými trasami, kde byly otevřené obchody. A bude dlouho trvat, než se vrátí. Pokud se tedy vůbec vrátí,“ popisuje vedoucí.
Je libo gorgonzolovou či zemlbábovou? Světoběžník experimentuje se zmrzlinami
Při markování se s každým dává do řeči. Až se zdá, že dobrá polovina zákazníků jsou jeho známí.
„Takže končíš?“ ptá se mladý muž, který přišel pro okurky.
„Fakt, už jsem se rozhodl,“ odpovídá zelinář a obrací se na další zákaznici.
„Cibule?“ „Ano. Ta vaše vydrží,“ odpovídá zákaznice.
Vtom se v kočárku vzbudí její dítě. „Já jsem s ním jezdila, abych mohla jít do obchodu,“ posteskne si matka.
Beskydská kuriozita. Kupecký krám připomíná minulost, pyšní se i starou kasou
„A on se vzbudí v obchodě. Čtyřicet korun,“ požádá ženu zelinář a obrací se k mrňousovi, který po něm kulí modré oči. „Ahoj! Nazdar!“
„V malém městě do malého obchodu chodí jedni a ti samí. Člověk si tu připadne jako na vesnici. Já si s nimi pokecám. Ženské řeknou, jestli slaví narozky, jestli je naštvaná na manžela, jestli má problémy s dětmi. Ona si chce pokecat. A když si s nimi pokecáš, přijdou zas. Kdybych si s těmi ženskými nevykládal, nechodí mi sem ani noha,“ je přesvědčený Stanislav Škůrek.
Zelenina, nebo podprsenky?
Častým tématem hovorů je budoucnost krámku. „Sehnal jsem někoho, kdo by tu byl se zeleninou dál. Zatím říkal, že to vezme, tak uvidíme. Až to proběhne, tak to bude najisto,“ odpovídá zelinář starší zákaznici.
„Říká, že nás chce opustit,“ obrací se seniorka ke své kamarádce.
„Mně by to vadilo, kdyby to tu skončilo. Mám to k vám kousek,“ reaguje druhá žena.
„Uvidíme, něco tady určitě bude. A když ne zelenina, koupíte si tu podprsenky, jako tu byly předtím,“ směje se Stanislav Škůrek.
