Web zprávy

Vévoda je jeden z lepších filmů dosavadní přehlídky v Benátkách

Ačkoli se snímek kvůli statusu „mimo soutěž“ nemůže ucházet o sošku Zlatého lva, jde zatím v první třetině festivalu rozhodně o to lepší, co 77. Benátky nabízí.

Příběh filmu se opírá o skutečnou osobu a událost – když v roce 1961 tehdy šedesátiletý britský taxikář Kempton Bunton ukradl z Národní galerie v Londýně Portrét vévody z Wellingtonu od Francisca Goyi. Nešlo ale jen o ledajakou krádež. Naopak, její komicky překvapivý průběh byl v tehdejší Británii sledovaný širokou veřejností a až pak upadl v zapomnění.

Producentce Nicky Benthamové se s námětem před několika lety ozvali potomci samotného Buntona. „Přišlo mi to celé absolutně neskutečné. Hned jsem si začala dělat rešerši, kolik z toho se opravdu stalo, a zjistila jsem, že úplně všechno,“ uvedla.

Filmový festival v Benátkách provázejí roušky, teploměry, fronty a obavy o budoucnost

Tvůrci nakonec přistoupili k několika dramaturgickým úpravám, ale na druhé straně se snažili využívat maximum dochovaných reálií. Scenáristé při psaní používali skutečné přepisy soudních záznamů a ve filmu se také objevuje skutečná fotografie Buntonovy dcery, jejíž tragická smrt poznamenala celý život jejich rodiny.

Na tiskové konferenci režisér vyzdvihoval převážně altruistickou rovinu snímku, jehož poselství „já tvořím tebe a ty tvoříš mě“ je zvlášť v dnešním rozparcelovaném světě důležité připomínat.

„Příběh neúspěšného a chudého muže, který se rozhodne postavit moci a bezpráví, je velmi podobný příběhům z šedesátých let, které vznikaly ve londýnských studiích Ealing,“ uvedl Michell. „Jsou součástí anglické kultury a při vzniku filmu jsem se jimi inspiroval,“ dodal.

Na Menzela vzpomínají po celém světě včetně Hollywoodu

S Jimem Broadbentem pak společně zavzpomínali na situaci při natáčení závěrečné scény u soudu a nebývale aktivní komparzisty, které herecké podání společně s vtipným textem dohnalo až ke spontánnímu potlesku.

Film Vévoda, který by se měl dostat i do české distribude, má štěstí v neštěstí. Pokud by se letošní filmové Biennale odehrávalo v normální podobě, by byl pravděpodobně převálcován většími soutěžními tituly – vzpomeňme na předchozí ročníky a Jokera, La La Land nebo Gravitaci.

To by ovšem byla velká škoda, neboť ve výsledku jde o nadmíru svěží, vtipný a hlavně laskavý snímek, jehož hlavního hrdinu téměř všichni zúčastnění tvůrci připodobňovali k Robinu Hoodovi.

Autor je spolupracovníkem redakce



Také přečtěte

David Gránský: Dítě s manželkou momentálně neplánujeme

Natočil jste kampaň k seriálu Sestřičky s podtitulem Seriál, který pomáhá. Kdy naposledy jste se …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *