Karta se však obrací a stavebníci opět přicházejí na recyklaci. A to nejen kvůli takzvané Zelené dohodě pro Evropu (Green Deal), ale také z důvodu dlouhodobého nedostatku materiálů a jejich rostoucích cen. Komora inženýrů v této souvislosti upozorňuje, že české stavebnictví by mělo nově každý rok recyklovat až šest milionů tun stavebního a demoličního odpadu, tedy přibližně 30 procent celkového objemu a vyrobit z něj opět beton, cihly případně i asfalt a stavební kamenivo.
Cihly pro atlety
Jak lze naložit s materiálem, který by jinak skončil ve stoupě, nyní ukazuje například největší světový výrobce cihel Wienerberger, který části nepovedených tašek či cihel v syrovém stavu vracím zpět do výroby. Cihelný odpad ve formě cihelného prachu nebo drti je zase možné využít například jako antuku, k zásypu cest nebo jako substrát pro rostliny. „Problém práce s recyklátem je však logistika. Svoz odpadu na jednotné centrální místo pro recyklaci by z hlediska uhlíkové stopy měl větší vliv na přírodu než samotný odpad. Podobně to je se zpracováním materiálu ze staveb, i když i v této oblasti hledáme řešení,“ uvedla Kristýna Vobecká, která má v české pobočce firmy na starosti udržitelnost.
Dbá na ekologii. Rodinná firma recykluje stavební materiál pro další použití
Stavebnictví se však nezaměřuje jen na recykláty, které samo vyplodí. Poohlíží se i po dalších druhotných surovinách, jež by mohlo využít. Například v Hradci Králové by v nejbližší době měla vzniknout první „umělohmotná“ silnice v České republice. Za jejím postavením stojí nejenom magistrát východočeské metropole, ale také výzkumníci z Českého vysokého učení v Praze.
„Asfalt, který tvoří asi pět procent asfaltové směsi, při vyšších teplotách měkne a silnice se trvale deformují. I proto se hledají metody, jak tomu zabránit. Jednou z možností, jak směs více ztužit, je právě příměs odpadových plastů. Ty kromě vyšších teplot snesou i vyšší zatížení,“ vysvětlil nedávno Deníku Petr Mondschein z Katedry silničních staveb ČVUT. Na jednu tunu se využije od deseti do dvaceti kilogramů drtě z PET lahví. Pro vylepšení vlastnosti asfaltové hmoty ho tak budeme doplňovat přibližně ve dvou procentech.
Alternativy z použitého plastu hledá také největší český výrobce dveří SAPELI. „Aktuálně pracuje na vyhledávání nových materiálů, a to nejen kvůli rostoucí cenám dřeva. Rozhodujícím faktorem je důraz na ekologii a udržitelnost,“ uvedl obchodní ředitel firmy Marek Sedlák. Společnost má již v nabídce dveře z lněných vláken a testuje i možnost v podobě tetrapaků či právě PET lahví. „Aby bylo možné desky k výrobě dveří použít ve výrobě, je potřeba poměrně hodně materiálu. Pro jednu výplň dveří standardní velikosti je nutné použít zhruba 500 PET lahví,“ popsal Deníku Sedlák.
Dávno objevené
Současná snaha stavebníků recyklovat co nejvíce materiálu, je podle Deníkem osloveného historika stavebnictví Františka Václavíka jen návratem ke kořenům. „Naši předci nebyli rozhazovační. Když si člověk v archivu třeba přečte smlouvy nájemce stavby, tak tam bylo přesně popsáno, co se má s materiály po bourání udělat. Cihly složit do kubíků a dřevo do skladu. A co šlo, tak se použilo při nové výstavbě,“ uvedl Václavík.
Stavební materiály zdražují. Lidé ale zuřivě staví, bojí se znehodnocení peněz
Podobně se postupovalo i při vyklízení jiných pozemků, kdy šly stavební materiály do dražby. „Nic tak nepřišlo nazmar a například lidová architektura je už z principu celá recyklovatelná,“ doplnil historik.
Při své badatelské činnosti narazil i na případy, kdy se recyklovala i malta z očištěných cihel. „Nastavovala se jí nová malta a předcházelo se tak nákupu drahého písku. Zkrátka, co šlo dříve využít ze staré stavby, tak se do posledního možného kusu využilo,“ dodal Václavík.
