Před 540 lety, ve středu 24. září 1483, došlo v Praze k tzv. druhé pražské defenestraci, jež je možná paradoxně nejméně známou, ačkoli byla nejkrvavější. Od obou slavnějších „sester“ (defenestrace z roku 1419 a z roku 1618) se odlišovala v jednom významném bodě: zatímco ty dvě náboženskou válku zažehávaly, tato ji de facto ukončovala.
Defenestrace na Novoměstské radnici v Praze roku 1483 (Česko-moravská kronika, 1872)
|
Foto: Wikimedia Commons, J. Scheiwl, A. König, J. Kostěnec, Krameriova digitální knihovna, volné dílo
„V Praze na Starém a Novém Městě obec pražská zbouřivše se, smetali jsou z rathauzů konšely a některé zbili a stínati dali křivě a neprávě,“ píše ve svých Pamětech slavný kutnohorský kronikář Mikuláš Dačický z Heslova.
Takzvaná druhá pražská defenestrace, od níž právě dnes uplynulo 540 let, je z trojice pražských zúčtování „s vrchností“ tou nejméně známou. Zatímco defenestrace z roku 1419 i z roku 1618 se dočkaly mnoha literárních, obrazových i filmových ztvárnění a staly se součástí obecného povědomí o českých dějinách, o obdobném násilném aktu, k němuž došlo za vlády Vladislava II., se mluví podstatně méně. K čemu vlastně tehdy 24. září 1483 na pražské Novoměstské radnici došlo a proč?
Kališnické Čechy pod katolickým králem
Po smrti krále Jiřího z Poděbrad v březnu 1471 zůstalo tehdejší české soustátí rozděleno. Slezsko, Morava, obojí Lužice a čeští katolíci uznávali za českého krále uherského panovníka a někdejšího Poděbradova zetě Matyáše Korvína, zatímco kališníci si v souladu s jedním z posledních přání Jiřího z Poděbrad zvolili za krále polského prince Vladislava Jagellonského, jenž byl v roce 1471 korunován jako český král Vladislav II..
Před 575 lety dobyl Jiří z Poděbrad Prahu. Rozhodující útok vedlo jen šest mužů
Sám Vladislav byl ale jako Polák přirozeně katolík, takže si s ním své naděje spojovali i katolíci, kteří doufali, že přinejmenším v Praze dojde po jeho nastolení ke změně poměrů a k převážení moci na katolickou stranu. Dlužno dodat. že i když byl Vladislav politicky spíše pasivní (vyneslo mu to nelichotivou přezdívku „král Dobře“), tyto naděje úplně nezklamal.
„Od konce 70. let chyběli v pražských městských radách lidé spjatí s Poděbradovou vládou, což byl poměrně důležitý signál. Závažný konflikt se vynořil v roce 1480, kdy několik staroměstských měšťanů a čtyři husitští kněží byli zatčeni a mučeni, poněvadž prý připravovali spiknutí proti králi. Sebevědomí katolické strany, udržující si značný vliv u dvora, agitace katolických řeholníků z pražských klášterů, stále početnější katolická minorita v pražských městech i zprávy, že někteří konšelé, nejsou-li již katolíky, pak alespoň s katolicismem sympatizují, byly pro pražské husity varováním,“ píšou autoři publikace Dějiny Prahy v kapitole Od kompaktát k náboženskému míru.
Země pod vládou Jagellonců (Čechy, Uhersko, Polsko a Litva) na konci 15. století
Vztah radikálních utrakvistů, katolíků a umírněných kališníků se nadále komplikoval. A Praha se už brzy měla stát bitevním polem, kde měl být mezi těmito znesvářenými stranami sveden rozhodný a konečný souboj.
Chystá se pražská bartolomějská noc
V roce 1483 vzrostlo vnitřní napětí v Praze poté, co došlo k výměně tehdejších městských rad, do nichž se nově dostali spíše zástupci katolické strany.
„14. března 1483 král Vladislav dosadil na Novoměstskou a Staroměstskou radnici konšely, z nichž někteří byli zodpovědní za stíhání radikálních husitů z doby před třemi lety. Tento králův rozhodný čin přivítali pouze katolíci a umírnění kališníci. Vnitropolitická situace v Čechách se začala vyhrocovat. Znesvářené strany, reprezentované radikálními husity a zbytkem konfesně rozdělené společnosti, opět nastolily situaci, v níž se objevovaly na denním pořádků různé akce, které měly provokovat stranu protivnou,“ uvádějí Stručné dějiny husitství.
Utajovaný syn Jiřího z Poděbrad Boček: Jeho osud je záhadou, rodina ho ukrývala
Konkrétně na Novoměstské radnici se noví konšelé rekrutovali zejména z řad osob, jež podle autorů Dějiny Prahy nebyly příliš majetné, ale zato se vyznačovaly bezskrupulózní touhou po moci. Aby se jí mohly chopit, hodlaly své politické oponenty chladnokrevně a nemilosrdně vyvraždit. „Již od června pražští roajalisté plánovali pro své nepoddajné odpůrce českou předpremiéru bartolomějské noci,“ píše historik František Šmahel v knize Husitské Čechy.
Vladislav Jagellonský na malbě z roku 1509 ve Svatováclavské kapli na Pražském hradě. Autorem je Mistr Litoměřického oltáře
Záměrem nových konšelů bylo zajmout a popravit 80 představitelů rozhodných husitů, a tím i zastrašit všechny ostatní. Akce byla naplánována na půlnoc z 24. na 25. září 1483. Spiklenci měli označit své domy světly a přijít k radnici. Vymysleli i heslo: Pán Bůh s námi, světlo mezi námi a naši věrní bez hác (bez spodního prádla).
K jejich škodě se však tento plán nepodařilo utajit a husitští radikálové se o něm dozvěděli ještě předtím, než došlo k zatýkání. A rozhodli se své budoucí katy předejít a udeřit jako první.
Krvavý týden před svatým Václavem
Už tak zjitřené vztahy vyhrotila k nezvládnutí morová epidemie, před níž král ujel z Prahy, takže v hlavním městě najednou chyběla v rozhodující chvíli jeho autorita. A věci se daly nezvratně do pohybu.
„Věrní Čechové tedy nečekali, až budou na radnici zvonit ke šturmu, a ve středu před sv. Václavem 24. září dali zvonit v Týnském chrámu a hned potom i v jiných kostelích. Rychle se shromáždilo mnoho sousedů, bylo osm hodin ráno, a šli se zbraněmi ke staroměstské radnici, kde už předem byl Bohuslav Legát od Ráje, čestný a odvážný měšťan, s dalšími pražskými sousedy. A pan Bohuslav zvedl oštěp, který držel v rukou, a mrštil jím o práh, až se zabodl,“ popisuje začátek městského převratu a druhé pražské defenestrace kniha Ze starých letopisů českých.
Neústupný Jiří z Poděbrad: naštval papeže, vyhlásil válku Zelenohorské jednotě
Ve vratech staroměstské radnice čekal na blížící se dav purkmistr Jan od Klobouků, a když lidé došli, zeptal se jich, co chtějí. „Odpověděli mu, že přišli z rozkazu konšelů. On jim poděkoval za projevenou poslušnost a nařídil jim, aby tam počkali, a chtěl před nimi vrata zavřít. Ale oni se na něho vrhli, purkmistr utekl nahoru a schoval se. Tak se dostali do radnice, zajali purkmistra i s konšely, zavřeli je do velké síně a zakázali jim vycházet ven. Ale purkmistr vyšel do velké síně a jeden mu hned probodl nohy sudlicí. Purkmistr se tvářil jako mrtvý, a protože nechtěli, aby tam ležel jako mršina, táhli ho k oknu, že ho shodí z radnice, ale on se chytil zábradlí v okně a nechtěl se pustit, dokud ho přes ruku nepraštili kladivem. Dopadl na zem a ležel u radnice jen v košili a celý zkrvavený,“ pokračuje zápis Ze starých letopisů českých.
Stejně jako v případě první defenestrace v roce 1419, i v roce 1483 byli purkmistr a konšelé vyhozeni z oken Novoměstské radnice v Praze
Dlužno dodat, že staroměstský purkmistr pád z okna sice přežil, ale život si tím nadlouho nezachránil; byl totiž zajat a už o dva dny později, v pátek 26. září 1483, popraven spolu se čtyřmi dalšími staroměstskými radními, obecním starším radním Tomášem od Oremusu a s konšeli Prokopem Publíkem, Václavem Chanickým a Janem Stodolou, na Staroměstském náměstí pod pranýřem. Na popraviště ho museli přinést katovi pacholci v nosítkách, protože si při pádu zlámal obě nohy.
Po dobytí staroměstské radnice podnikl rozhorlený dav stejný útok i na Novém Městě. Tady bylo zúčtování s osazenstvem radnice ještě radikálnější a krutější. Část nespolehlivých a zkorumpovaných konšelů byla na místě pobita, přičemž osm těl poté vzbouřenci vyházeli z oken. „Mnohem krvavěji počínali sobě novoměstští; nejen že povraždili všecky postižené na radnici a vyházeli mrtvoly okny ven, ale dopídivše se některých uteklých, vychladili se na nich ukrutně jako na předním konšelu Páralovi, a zachovali jen několik zjímaných k odsouzení,“ uvádí František Palacký.
Tři rány nožem v přítmí. Nejtajemnější česká vražda čeká na vyřešení stovky let
Po dobytí všech tří pražských radnic (kromě staroměstské a novoměstské ještě malostranské) zaútočili vzbouření kališníci i na kláštery a Židy. Terčem útoku se stali zejména bosáci z kláštera u kostela svatého Ambrože a mniši od svatého Jakuba, kteří byli vyhnáni z města. Židovské domy byly vyloupeny.
Převrat se završil v pátek, kdy vzbouřenci hned časně ráno obsadili Vyšehrad a Pražský hrad, aby je nemohly napadnout hradní posádky. Kolem páté odpoledne pak došlo k už zmíněné hromadné popravě pěti radních na Staroměstském náměstí.
Král převrat nakonec legalizoval
Velké obce pražských měst si pak zvolily nové obecní starší a 6. října vyhlásily program, připouštějící v Praze pouze husitskou konfesi ve smyslu kompaktát a omezující panovníkovy zásahy do městské samosprávy. Konšelské úřady připadly mužům z Poděbradovy éry.
Podobně jako kdysi Václav IV. také Vladislav II. pražský převrat dodatečně legalizoval. Ve svém dosavadním pražském sídle, tzv. královském dvoře, nacházejícím se přibližně v místech dnešního Obecního domu, se však zřejmě už necítil úplně bezpečně, takže v dubnu 1485 raději přesídlil na Pražský hrad, jenž se tak stal po sto letech opět panovnickým sídlem.
Mučení a smrt. Někteří předáci stavovského povstání měli být zaživa rozčtvrceni
Krátce předtím, v březnu 1485, uzavřel celou událost zemský sněm mezi kališníky a katolíky svolaný do Kutné Hory, na němž byla basilejská kompaktáta prohlášena za základní zemský zákon, kališnická i katolická víra byly zrovnoprávněny a na 31 let byl vyhlášen náboženský mír v zemi. Tato smlouva uzavřela dlouholeté náboženské spory v Čechách a znamenala definitivní tečku za husitskými válkami.
