Web zprávy

Zemřel Jiří Menzel, hrabalovský vypravěč a nositel Oscara


V roce 1967 získal za film Ostře sledované vlaky, natočený podle románu Bohumila Hrabala, americkou cenu Oscar pro cizojazyčný film. Měl ještě velké plány, počítalo se s ním třeba pro dokument o Jaromíru Jágrovi. Hokejistův portrét už nenatočí.

„Jiřinko náš milovaný, nejstatečnější ze všech statečných. Včera (v sobotu) večer doma v našich náručích tvoje tělo opustilo náš pozemský svět,“ uvedla na facebooku manželka režiséra.

Menzel prodělal v roce 2017 náročnou mnohahodinovou operaci hlavy. Po ní byl udržován několik týdnů v umělém spánku. 

Patřil ke slavné generaci české nové vlny, ale vymykal se z ní. Jednak byl benjamínkem, jednak netíhl k umělecké bohémě. Ačkoli se proslavil přepisy děl Bohumila Hrabala, nesdílel spisovatelovu náklonnost k družným pivním sešlostem. „Trpím tady,“ svěřil se, když v jedné z hospod točil autorovu poctu.

Přesto dokázal vystihnout hrabalovskou poetiku jako nikdo jiný. Režii na pražské FAMU absolvoval v roce 1962, tři roky poté se podílel na povídkovém filmu podle spisovatelových předloh Perličky na dně a v roce 1966 zfilmoval jeho Ostře sledované vlaky, oceněné Oscarem za nejlepší cizojazyčný film.

„Prostě cirkus,“ popisoval s odstupem oscarový ceremoniál. Přestože si cen vážil, rozhodujícím znakem úspěchu byl pro Menzela vždycky divák. „Film je moc drahá věc, než abych si dovolil utrácet peníze s tím, že na publiku mi nezáleží,“ opakoval, kdykoli přišla řeč na kolegy pěstující umění pro umění.

Díky tomu, že našel ideální podobu lidovosti bez podbízivosti, staly se právě jeho komedie součástí zlatého fondu národní kinematografie. A nejen ty hrabalovské jako Postřižiny, Slavnosti sněženek či trezoroví Skřivánci na niti, kteří o své opožděné premiéře v roce 1990 získali v Berlíně Zlatého medvěda.

Menzel s úsměvně poetickou nostalgií převyprávěl texty Vladislava Vančury v Rozmarném létě či Konci starých časů, autora s blízkým viděním světa našel také ve Zdeňkovi Svěrákovi, s nímž přivedl na svět snímky Na samotě u lesa či Vesničko má středisková. 

Patřil ovšem k pokolení, pro něž byl samozřejmostí barrandovský systém s řemeslně zdatnými scenáristy a dramaturgy, proto počátkem 90. let musel hledat nový způsob práce. Se snímky Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina či Obsluhoval jsem anglického krále už takový věhlas nezískal a jeho poslední film Donšajni takřka prošuměl.

Nicméně Menzel si našel jiné záchytné body. Jednak založil rodinu, jednak se věnoval divadlu, a to zejména v zahraničí, od Maďarska po Chorvatsko. Angažoval se také ve sporu o způsob digitalizace starších děl, se svým dvorním kameramanem Jaromírem Šofrem razil hlasitě názor, že by u „čištění“ snímku měli stát vždycky filmaři, nikoli jen technici neznalí autorského záměru.

A navíc hrál. Od studentského filmu své kolegyně Věry Chytilové přes tituly Kdyby tisíc klarinetů, Hra o jablko či Medvídek až po koprodukční příběh Tlumočník, kde byl Menzelovým partnerem nositel Evropské filmové ceny Peter Simonischek.

Jednu z posledních rolí vytvořil ve filmu Vlk z Královských Vinohrad z roku 2016, kde představuje sám sebe: zábavně, ač ne právě lichotivě. „Udělal jsem to pro něj rád,“ řekl pak na adresu režiséra snímku Jana Němce, který zemřel ještě před premiérou. Ve stejném věku jako nyní jeho souputník Menzel.  

Také přečtěte

Hradecké basketbalistky zářily v derby, střelkyním vládla patnáctiletá Paurová

Basketbalistky Hradce Králové před zápasem se Žabinami Brno | foto: BK Žabiny Brno V královéhradeckém dresu …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *